Konflikty s křesťanským živlem, konflikty s náboženskými, politickými, hospodářskými a sociálními podtexty, odvěké antisemitské nálady,
které vyvrcholily v polovině 20.století holocaustem. Jak již jsme stačili ukázat, tak po celá staletí, obvykle vždy stala-li se nějaká závažná událost - například morová rána, požáry, bylo-li období hospodářské a sociální nestability a nejistoty, válka, vždy docházelo k mnohým nepokojům a výtržnostem, které byly protižidovsky zaměřeny. K těmto pogromům u nás docházelo již pravděpodobně od 11.století, kdy do Čech přichází první Židé. Období pogromů ale vlastně definitivně končí začátkem 20.století Proto je mimořádně zajímavé, že ještě v roce 1918, navíc až v prosinci, kdy již válka byla u konce a Československá republika začínala fungovat jako samostatný státní celek, došlo v menším moravském městě, v Holešově[2], k naprosto ojedinělé události - poslednímu pogromu.
V Holešově se již asi od 14.století nacházela poměrně početná[3] židovská komunita, byla soustředěna do ghetta s vlastní synagogou[4], později dokonce se dvěma synagogami. Ke srážkám mezi židy a křesťany zde docházelo již dříve[5], ale převážně zde bylo soužití obou skupin zcela poklidné. Od 90.let 19.století se na celé Moravě zvyšovalo napětí mezi Čechy, právě se národně-politicky vymezujícími, a Židy,kteří se naopak většinou hlásili k německé národnosti a byli zcela loajální k rakouským úřadům. V letech války toto nepřátelství ještě více zesílilo a prolnulo se se všemi tradičními i nově vzniklými důkazy o škodlivosti židovského živlu. Židé byly obviňováni z donašečství (což byla jistě vzhledem k jejich politickému smýšlení pravda, stejně tak se ale také mnoho Čechů stalo udavači ), hromadění zásob, předražování zboží, vyhýbání se vojenské službě a s postupem času také ze zodpovědnosti za vojenské neúspěchy císařství, neúrodu, tuhou zimu atd. Po říjnovém převratu r.1918 se ale díky svižnému zvládnutí situace a problémů novou státní mocí i díky ukázněnosti obyvatelstva podařilo zabránit nepokojům a protižidovským bouřím, které byly v podobě trestných výprav vlastně očekávány. Židovské obyvatelstvo bylo od počátku v novém státě zcela rovnoprávné s obyvatelstvem českým ( stejně jako již dříve za Rakouska - úplné zrovnoprávnění židovského obyvatelstva 1848), většina se ale stále hlásila k německé národnosti.
Všude byla tedy situace klidná, největší problémy teď republika zažívala v souvislosti s celkovým poválečným vyčerpáním země a návratem frontových jednotek. Rozmístění těchto bojových útvarů v místech jejich původní dislokace ( v Holešově to byla strážní jednotka o síle 20 mužů, koncem listopadu posílená na dvojnásobek ) měla hrát v následujících událostech důležitou roli. V Holešově kolovaly od 29.listopadu řeči o tom, že „se asi půjde na židy“, zároveň se po městě začali pohybovat neznámí lidé ve vojenských uniformách, kterým však nikdo nevěnoval pozornost a 3.prosince se stále vše zdálo v pořádku, okresní hejtman dokonce odjel na hon, ale když se chtěl v 10 hodin večer dozorčí důstojník posádky v Kroměříži dovolat odloučené jednotce na nádraží v Holešově, zjistil, že sluchátko je hluché. Spojení se nepodařilo navázat ani za hodinu, to už se ale ulicemi města začaly rozléhat první výstřely a křik. Do židovské čtvrti této noci vrazil poměrně organizovaný dav poskládaný z několika místních občanů a mužů z blízkého okolí, hlavně lidí nevalné pověsti a části vojáků nádražní hlídky ( mimo jiných i její velitel por. Jan Zicha, voj. Adamčík, kteří se pravděpodobně stali hlavními organizátory pogromu a voj. Novák, kterému byl později prokázána i vražda žida Grunbauma ).
Následujícího dne nepokoje dále pokračovaly a ani vojenská setnina o 120 mužích, která dorazila v 5 hodin ráno z Kroměříže na jejich potlačení, zdaleka nestačila. K rabujícím se navíc stále přidávali další lidé, kteří do města přicházeli na tradiční trh. Po deváté hodině ráno již nepokoje potlačovalo celkem 250 vojáků spolu s místními četníky a úředníky státní zprávy. Konečný klid ale zajistil až příjezd další nesrovnatelně lépe vyzbrojené vojenské skupiny z Brna v poledne 4.prosince, která byla dokonce nucena umístit na náměstí dva kulomety.
Bilance pogromu byla tragická: 2 lidé byli zabiti, 3 zraněni, vydrancováno bylo 51 domů, vyrabováno 30 obchodů a úmyslně byl založen požár v 6 domech. Při pozdějších četnických prohlídkách byly naloupené předměty nalezeny ve 126 domácnostech a dokonce ve věži místního katolického kostela.
Následné vyšetřování trvalo několik měsíců a na jeho konci stanulo 15 obviněných civilistů. Z nich bylo potom 13 odsouzeno do těžkého žaláře na celkem 312 měsíců. Déle trvalo vynesení rozsudků vojenského soudu, u kterého bylo souzeno celkem 21 vojínů, poddůstojníků i důstojníků, jeho rozsudky byly také daleko tvrdší - například pěšák Josef Novák byl odsouzen na celých 10 let těžkého žaláře.
Samotný pogrom měl za následek pokles počtu původního židovského obyvatelstva[6] skoro o polovinu ( je ale zajímavé že to se dělo i v jiných místech se silnější židovskou komunitou, kde se ale žádné nepokoje nekonaly).
Jeho kořeny spadají nejen do doby první světové války, ale i do období osamostatňování českého národa ještě před rokem 1900[7]. Nemyslím ale, že by se dal holešovský pogrom dávat do souvislosti s holocaustem, či ho dokonce považovat za jeden z jeho prvních projevů, tak jak to naznačuje PhDr. Zdeněk Fišer ve své knize Poslední pogrom[8]. Stal se naopak průvodním jevem velkých změn a uvolnění po první světové válce a počátku samostatné existence československého státu, byl poslední takovou akcí v dějinách našeho národa a uvedl období, kdy zde mohlo židovské obyvatelstvo konečně zcela rovnoprávně žít vedle ostatního československého národa, období, které ale, jak se ukázalo, bylo bohužel nakonec velmi krátké.
[1]Tak tomu bylo u nás, v jiných evropských státech se hony na židovské obyvatele nestaly ještě dlouho něčím neobvyklým. Tak například v Rusku a na Ukrajině, kde pogromy dohnaly k emigraci do roku 1884 více než 2 miliony Židů , byly nové pogromy rozpoutány v letech 1903 - 1906 v souvislosti s revolučními protimonarchistickými pokusy (od tohoto období se také odvíjí historie izraelských kibuců; ty byly od počátku koncipovány v ideálech o beztřídní společnosti, jejichž kořeny vyrůstají právě z revolučních let 1904 a 1905). Pogromy se počítaly do stovek stejně jako jejich oběti. Ještě větší tragédií pro židovské obyvatelstvo Ruska a Ukrajiny však byla občanská válka v letech 1917 - 1921. Podle dostupných údajů tehdy došlo k 887 větším a 349 menším pogromům v 530 židovských komunitách Ruska a Ukrajiny. Zahynulo při nich na 60 000 Židů .
[2] Nachází se v okrese Kroměříž, v podhůří Hostýnsko-Vsetínských vrchů.
[3] V době největšího rozkvětu - kolem roku 1848 žilo v Holešově 1694 židů, v roce 1918 to bylo 463 osob.
[4] Je to renesanční „ Šachova synagoga“, postavená po r.1559 na místě zničené starší modlitebny. Je nazvána po nejvýznamnější holešovské židovské osobnosti, rabínu Šabataji ben Meiru ha-Kohenu, zvaného Šach, který zde vedl ješivu a je zakladatelem židovské sekty sabbataismu.
[5] Pogromy v r.1774, 1850, 1899. Všechny tyto konflikty byly místními státními orgány vždy brzy zvládnuty, co je však typické, nebyli-li viníci dopadeni, či dokonce zabyti během samotného zásahu proti davům, bylo vyšetřování většinou vedeno do ztracena a bez úspěchu.
[6] Vystěhovávání, změna národnosti.
[7] Jeden z předcházejících holešovských pogromů z roku 1899 byl tragickou událostí. Především ale kvůli velmi tvrdému zákroku ozbrojené státní moci - židovský občan nebyl raněn žádný, zato na straně pogromistů bylo skutečně mnoho zabitých střelbou armádních jednotek, které zřizovaly pořádek.
[8] Zdeněk Fišer: Poslední pogrom, Katos, Kojetín, 1996, 196 stran.
Převzato z internetu
