Náraz do zdi aneb kámoš je kámoš

Úvahy o dění v našem parlamentu mi dlouhou dobu nepřišly na mysl, protože jsem se domníval, že žvanění poslanců slyšeti, svrbění v ruce míti. Porušil jsem toto pravidlo a snažím se svrbění přemoci. Nevím jak dlouho to ještě půjde a nevím jestli potom s tím svrběním nedojdu na nějaké velvyslanectví, které by mi bylo schopno zařídit doživotní pobyt v Antarktidě. Tam snad parlament zatím nemají.

Léta jsem odmítal sledovat jakýkoliv přenos ze sněmovny s poukazem na to, že Vlasta Burian nebo Bud Spencer s Terrence Hillem mne pobaví víc a profesionálně. Udělal jsem vyjímku a sledoval celý přenos o hlasování o důvěře vládě. Nepřekvapil mne pan prezident, nepřekvapily mne řečnické výměšky všemožných poslanců. O prezidentském slalomu jsem psal, ale to jsem ještě netušil, že profesionální práce prezidentského týmu bude slavit takové úspěchy.

Navíc je potřeba v této souvislosti poznamenat, že díra v Ústavě, která se týká jmenování předsedy vlády je neuvěřitelná. Pan prezident má pravdu, když říká, že koná přesně podle Ústavy a ne podle zvyklostí. Copak nám to říká Nevyšší zákon v článku 68 odst. 2?

Inu říká: Předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů.

Není tu na čí návrh, není tu žádná procedura a není tu žádný prostředek na korekci takového rozhodnutí. Prostě: prezident jmenuje...

Takže hon na prezidenta je honem na přízraky. Z hlediska znění ústavy se nedopustil žádného přehmatu. A, že jeho jmenovaná vláda jsou jeho kamarádi a vláda nemá mandát voličů? Tady bych byl krajně opatrný, protože většina průzkumů dává Rusnokovi víc jak 50% důvěru. A to je silný mandát. Já mu vyčítám politický slalom, který ho znevěrohodňuje a nadměrné zasahování do běžného dění. Ale to je asi tak vše, co se mu dá (mimo abusus alkoholu) vytknout. 

Ale v souvislosti s cikrusovým představením oné schůze jsem byl svědkem třech neuvěřitelných salt. Všechny druhu salto mortale a také je manéžoví umělci nepřežili. Důsledkem prvního a třetího salta byl rozpad ODS v přímém přenosu a druhého rozpad LIDEM také v přímém přenosu. 

V minulých týdnech nám předvedla sebezničující manévr ČSSD. Její vedení se snažilo o zastavení prezidentské kolony tím, že, řečeno námořní terminologií, položí příčku na T. Proti linii prezidentových mužů použije příčnou bariéru a nedovolí jim proplout. Nepočítala ale s klubem vzpomínajících a věrných, kteří její snahu o zachování identity a dobrého nástupu do předčasných voleb rozmetali. A v den hlasování už ČSSD povykovala spolu s komunisty a dosluhujícími véčkaři jak je to všechno ok. Nějak zapomněla na svoji předchozí hru na nikdy a na interupcí - přerušení členství. 

A stačilo málo. Prezidentovi stačilo poukázat na katastrofální chyby koalice, která vyjela po sociálních jistotách malých, ale velké neskasírovala. A ani slůvko vysvětlení. Tak to prostě bude, k čemu dialog, máme většinu. V koalici se nikdy nedá sázet na většinu. Vždycky se musí sázet na dialog. Protože koalice je o dialogu a o dialogu i s opozicí a to především s ní. A do toho všeho guláše se nám Petříček zamiluje, Mirďa tu a tam někoho propleskne, někomu nadá, někdy "má chřipku" a Kája, který jinak sluje noblesou a dobrými mravy, nám občas hajánkuje. Koalice přestala být bdělá a konstruktivní a začala svá aktiva proměňovat za pár grošíků do kapsy. A hlavně přestali si jí voliči, kterými se oháněla, vážit. 

I nadešel den pravdy. Na něj byl dokonale připraven tým prezidentových mužů a jistil si porážku 101 hlasů na různých frontách. Mynář má jako kámoše Úlehlu. Onoho Úlehlu, který nedorazil na hlasování. Náhoda? Možná. Florián, který nedorazil na hlasování, má kámoše Hrdličku a ten má vazbu na Klause. Náhoda? Možná. Peake a její schůzky se Zemanem a lidmi okolo něj. Náhoda? Možná. Nejsou však tři náhody moc? Není potřeba být ve střehu a zajistit si také nějakého přeběhlíka? No zapomněli jsme, promiňte. Tým pana prezidenta ne.

Takže jednání končilo, stojednička, ruměná a zadýchaná, dosud žila. Začalo hlasování a rázem bylo všechno jinak. Poprvé, jako předskokan vyběhl (tedy správně nevyběhl, ale nechme tam tento termín jako eufemismus) a krásně skočil čisté salto mortale Úlehla. Stále ještě 101 žila. Pak hupl Florian. Stále ještě 101 žila. Pak hupla Peake. Čisté, ničím nezkalené. A 101 skončila. To z pohledu diváka. Já vím, že kuloáry to věděly mnohem dřív a pan prezident na tento sbor právem nahlíží s despektem a dal ho s chutí najevo při svém projevu. Je vidět, že na Vysočině jenom neobjímal stromy. Pilně studoval, učil se a teď je nebezpečným protivníkem. 

Nebudu zastírat, že řešení krize předčasnými volbami je i pro mne nejčistší řešení. Nebudu ale zastírat fakt, že díky mezeře v Ústavě, o které jsem mluvil na začátku, se volby mohou zvrhnout v arénu catch-as-catch-can, nebo-li bojuj jak dokážeš. A čím víc podrazů umíš, tím jsi výše v pyramidě. To se mi nelíbí. To se mi velice nelíbí.