Rád se vracím domů

Tak jako každý rok v tento čas jsem se vypravil s přítelkyní a nově i se synem za  rodiči do Havířova.

Petr Marek

Rád se vracím domů, Prahu znám sice lépe než 90% místních, mám rád ten ruch velkoměsta, ale doma je doma. Tak jako každý rok v tento čas jsem se vypravil s přítelkyní a nově i se synem k " našim "  do Havířova. Cesta byla suchá, místy mokrá , dálnice D1 není rozhodně v tak špatném stavu jak by se z reportáží senzachtivé Novy mohlo zdát a tak i naše stařičká Felicie zvládla trasu Praha-Havířov za slušné 4 hodinky i s přestávkami na přebalení a doplnění pitelných zásob (ještěže jsem neřidič). Kluk se celkem prospal a v autosedačce mu začalo být těsno až u Frýdku-Místku, což už se dalo vydržet. Havířov skutečně není, jak už jsem párkrát slyšel předměstí Ostravy, ale město s více než 80-ti tisíci obyvateli. Někteří lidé mají co se Havířova týče skutečně hodně zkreslenou představu, před odjezdem mě má drahá tchýně rozesmála otázkou " A máte tam alespoň řeku ". Máme, máme i 2 přehrady a velké koupaliště.

  Teď k věci.V čem že taková dovolená " doma " spočívá. Když jsem byl dítě jezdili jsme každoročně k babičce a příbuzným do Českých Budějovic, máma s tátou se v Budějovicích narodili a vyrostli tam. Uběhlo pár let a život tomu chtěl, že se člověk občas rád vrací tam kde vyrostl sám. Rodiče přesídlili do Havířova před 40-ti lety v době kdy bylo na Ostravsku dost práce a byty se rozdávali jako dekrety po válce. Za tu dobu se naše havířovská větev skutečně rozrostla. Sestry už mají své rodiny včetně 2 neteří a stejným počtem mých synovců. Jen brácha je pořád sám, ale jak ho znám tak mu to absolutně vyhovuje a máma s tátou alespoň nejsou ve svém velkém bytě sami. Dá se říct, že jsme tedy cestovali po návštěvách, bylo to fajn vidět ségry a jejich rodiny, pokecat o tom co je novýho, co děti, zajít hromadně na koupaliště, sednout si na zahrádku k pivečku a pozorovat všechny ty caparty jak blbnou na hřišti. Nesmím zapomenout ani na kamarády, mám pár takových ze kterými se znám od nepaměti a vždy je rád vidím. Ovšem nejvíce se vždycky nemůžu dočkat okamžiku, kdy táta zavelí směr Autobar a my si společně vychutnáme pár úžasně pitelných piv, nepřeháním, lepší jsem skutečně nikdy nepil a táta vypráví o tom co zažil, na což má vzhledem ke svému věku (69 let) už jistě právo.

  Prostě dovolená se vším všudy, vychutnávám si každý den, odpočinu si. Byli to prostě nádherné 2 týdny s těmi které mám rád. Nějaké válení u moře by mě rozhodně štěstím nenaplnilo, doma je doma a když je mi v Praze přes rok těsno, tak si vychutnávám božský klid na chalupě v podšumaví. Na záčátku jsem se zmínil, že znám Prahu lépe než většina místních a to samé si myslím o nás Češích, zkuste nejdříve pořádně probádat naší krajinu a pak si užijte to válení u moře. Pokud se Vám tedy ještě bude chtít.