Ze zbytků hravě, vaříme (nejen) zdravě.

Návod na udržitelné stravování má někdy roztodivné formy. Když se navíc propojí dobře myšlený účel se zájmy korporace, může vzniknout dílko nefalšovaného lidového čtení. Nejeden čtenář si pak připadá jako v Jiříkově vidění.

Tak jsem si připadal i já, při pročítání nejnovějšího vydání časopisu jednoho velkého supermarketového řetězce, který, stejně jako obdobné tituly ostatních řetězců, designově vychází z původního vymazleného časopisu Apetit. Tento byl navíc umocněn sugestivním podtitulem: „Stojí za to, jíst lépe.“

Některé supermarkety, v rámci svého udržitelného přístupu, zahrnuly do svých každodenních akčních nabídek také potraviny, které dříve jinak končily na smetišti. V lepším případě v občasné potravinové sbírce.

Korporace nebyly stvořeny pro dobročinné účely, jak si někteří lidé stále myslí, nebo alespoň doufají, ale k tvorbě zisků svým akcionářům. To dobře vědí i jejich manažeři. Jak obrátit ztrátu v zisk? Jeden slogan zní: „Když Ti život dává citróny, začni vyrábět citronádu.“ V případě potravinových řetězců by to pak mohlo znít např. takto: „Zůstávají-li ti na pultě zbytky, které nikdo nechce, vytvoř z nich atraktivní zboží.“

Ekonomové těchto společností si určitě dobře spočítali, že likvidace a odvážení zbylého zboží stojí více, než nalepení žluté cedulky s nápisem „mínus 50%“. Jejich marketéři k tomu ještě přidají druhou cedulku s textem např.: „Naučme se neplýtvat“ a z výrobku je prodejní hit.

Zákazník je spokojen, že dobře nakoupil a udělal něco pro planetu. Korporátní ekonomové jsou rádi, že nemusí ve svých tabulkách evidovat k tomuto zboží jen náklady a odpisy, ale pořád ještě i výnosy a případně zisk.

Abych ale nekřivdil danému časopisu, věnoval se nejen „akčním zbytkům“, ale i těm našim - domácím. Někdy je prostě těžké odhadnout potřebné množství pro přípravu daného pokrmu, takže pak zbyde.

Každopádně způsob použití oněch zbytků ve stylu Babicových receptů, už byla ona lidová tvořivost, která mi k danému, luxusně vypadajícímu časopisu, moc neseděla. Pokud nemáš to, dej tam úplně něco jiného. Autor už ovšem zapomněl dodat, stejně jako kdysi oný kuchař, že mu na konci obvykle také vznikne úplně něco jiného.

Zde je několik ukázek z receptů:

Stir-Fry se zbylou zeleninou a masem

Kousky pórku nahradí zbytek jarní cibulky…

Zbylou brokolici nahradí květák…

Quesadilla ze zbytků sýrů a zeleniny

Kromě kuřete můžete využít zbytky vepřového nebo tofu…

Použijte zbytky rajčatové omáčky, pesta či humusu na potření tortilly…

Místo do koše, použij zbytky do quiche (čti kyše)

Použijte zbylý špenát, zbytky tvrdých a plísňových sýrů a zbytky uzenin…

Těch slov „zbytky, zbytek, zbylý“ bylo v receptech tolik, že jsem měl chvílemi pocit , že dotyčný redaktor nebo copywriter vzal běžné recepty a před název téměř každé potraviny přidal slovo o „zbytku“.

„Olalá, to jste si hodně usnadnil práci!“, řekl by slavný, asi nejmenší šéfkuchař na světe - krysa Ratatouille. A jako krysa je už na ledasco a ledasjaké zbytky zvyklá.

Celý několikastránkový článek s recepty byl pak ještě doprovozen přáním dobré chuti a nákupu v dané značce supermarketu. Samozřejmě s výzvou na ekologické chování, tedy šetření obalů: „Pytlík je parťák, ne jednorázovka.“ Takovou výzvu jsem naposledy četl na pánských toaletách jednoho pražského oddělení urologie.

Chápu, že celá „message“ měla být o neplýtvání drahocennými potravinami. Způsob provedení ve mne ale vyvolal určité obavy. Trochu jsem začal váhat s dalším nákupem v oné značce supermarketů s obavou, co mne tam v regálech čeká. Prostě těch slov o zbytcích bylo až příliš. Někdy méně znamená více.

Ke vši cti daného řetězce musím uznat, že informace nebo aktivity zaměřené na neplýtvání, mají jistě bohulibý charakter. Pokud už něco zbyde, tak najít způsob, jak zbytky, když ne „se vší ctí“, tak alespoň „se vším odhodláním“, zužitkovat. Tedy nastavit u lidí určitý mindset (nastavení mysli), který bude směřovat k dlouhodobě udržitelnému přístupu v nakládání s potravinami.

Nic se ale nesmí příliš přehánět, aby se zbytky nestaly naším životním stylem po zbytek našeho života, jak se to možná mohlo stát u dvou kamarádek, které se potkali na cestě z nákupů.

Marie: „Dneska měli skvělé zbytky hovězího s 20% slevou, prošlé jogurty s 30% slevou a zbytky cibule se 50% slevou. Měla jsem košík plný levných zbytků!“

Jana: „To já jsem sehnala okurky s 80% slevou!“

Marie: „Jak to s tak vysokou slevou?!“

Jana: „No, byly to zbytky zbytků.“

Marie: „Ty Jano, tys měla v životě vždycky víc štěstí. Už tím Tvým skvělým manželem to začalo.“

Jana: „Ale Marie, vždyť víš, ze jsem si dlouho nemohla nikoho najít, až tenhle na mne, tak nějak, zbyl.“

Marie: „Vždyť to říkám.“

Zdroje:

https://letaky.albert.cz/albert-magazin-unor-2025/page/1

https://www.apetitonline.cz/

https://www.penny.cz/casopis-s-penny-u-stolu