Zdarma s reklamou. Za 199 Kč bez reklamy. Vyskakuje to jenom na mě?

Čtení něčeho zdarma nebo všeho za předplatné. Jak moc je to fair-play nabídka? Záleží na obou stranách, jak moc fair se k tomu postaví. Každopádně nabídka jedné zúčastněné strany je už nějaký čas na stole.

Snaha získat informace zadarmo tu byla odedávna. „Neprohlížet! Koupit!“ volala na mne dříve prodavačka v novinovém stánku. „Koupit co? Nejdřív musím zjistit, jestli je v tom něco zajímavého!“, bránil jsem se. Když jsem i nadále paní ve stánku ignoroval, tak mi noviny nekompromisně vytrhla z ruky a vrátila zpátky do stojanu.

Teď, v digitální době, je to o něco lepší. Člověk dostane ochutnávku části článku nebo dokonce celého média a pak se může rozhodnout. Předplatit si, nebo souhlasit s tím, že bude cíleně „reklamován“. V tomto případě se nejedná o reklamaci v obvyklém smyslu slova, ale o sloučení slov reklamou bombardován. Velikost a intenzitu si nastavuje každé médium vlastní.

Běžně si čtu noviny nebo časopis v mobilu. Ten, jak známo má malý displej. U některého média mi vyskočí přes otevřený obsah klidně 2 až 3 reklamní okna a zaplní téměř celý displej. Sotva ještě vidím původní text, tedy spíš jeho torzo. Někdy se musím honem podívat do vyhledávacího řádku na URL adresu, abych se ujistil, že jsem stále ještě tam, kde jsem původně chtěl být. Když se rozhodnu to nepřijmout, spustí se nelítostný souboj jako v opravdovém sportovním klání. Kdo s koho.

Rychle klikám na křížky v pravém horním rohu reklamních okének. Někdy tam je i proužek se slovy „Zavřít reklamu“. Do těch se prstem lépe trefuje. Super! Klik. A už jsou pryč. Jen, co jsem začal usínat na vavřínech, opojen snadným vítězstvím, už vyskakují další. Tentokrát zákeřně zleva. Vždyť minule vyskočily zprava. Tak vy takhle na mě! Jen počkejte!

Začínám se potit. Masíruji si prsty. To musím dnes dát.

Kliknu na článek. Čtu. Roluji dolů. Čtu. Roluji. Stop. Ajaj. Místo textu oznámení: „Zbývá Vám ještě 60% článku. Pro pokračování četby uhraďte 40 Kč, nebo zakupte předplatné za 199 Kč“. Sakra, slepá ulička. Couvám. Opouštím článek.

Pokračuji níže.

Reklamní banner téměř přes celou šířku displeje. Obkružuji ho jako Gagarin zeměkouli a pokračuji dál.

Nalévám si vodu. Piju.

A šup, už je tu další. „Altisport - totální likvidace!“ Doufám, že ne moje. Klik. Uf, to bylo těsné.

Piju. Polévám si zpocenou hlavu vodou.

A už tu je „Flexi. S naším pojištěním máte vždy jistotu“. Jistotou čeho? Pomoci? Tu bych teď potřeboval. Nechal jsem se na chvíli uchlácholit, že mi bude pomoženo.To jsem neměl dělat.

Šup a cestu mi zatarasí „Jen opravdové slevy. Heuréka!“. Už jsem na to asi přišel! Klik. Jde to čím dál snadněji.

Samou radostí nadskakuji na židli. Kdo neskáče není Čech, hop, hop, hop!

Pozor ale! Z boku vyskakují přímo na plochu (displeje) Datart s Rychlartem. Kdo bude rychlejší? Už je doháním. Klik, klik.

A jedu dál. Že by to už byl konec? Ještě ne. Zleva i zprava naráz se objevují dvě reklamy na betonové ploty Best. Nejsou to ploty, ale rovnou betonové zdi. Nevím, jestli to dám. Jeden pokus, druhý, klička. Klik, klik. A je to tam, přesně mezi betony.

Přepište dějiny! Mám zlato!

Vzápětí ale hned zapochybuji. Je tohle opravdu to zlato, co se třpytí?

Vysílen zavírám stránku. Už ani nevím, co jsem si to vlastně chtěl přečíst. Tak snad příště. Dneska to totiž bylo jen tak tak. Ale příště mne čeká odveta. Nebo si to nakonec přeci jen předplatím?

Zdroj: Použité a některé další zlidovělé sportovní hlášky viz odkaz: Odkaz