Ukaž, ukaž, Pepíku, co to neseš v košíku

Dříve při vstupu do prodejny prohlíželi člověku tašku. To aby při odchodu netvrdil, že si obsah tašky už přinesl sebou a nemusí jej tudíž platit. Dnes už tašky neprohlíží. Dnes prohlíží košíky. A to někdy dost důkladně.

Potřeboval jsem rychle koupit kabel k nabíječce. Objednal jsem jej tam, kde to slibovali nejrychleji. Večer objednáš, ráno v boxu máš. Nebo tak nějak. Jenže, jak rychle mi přišel kabel do výdejního boxu, tak rychle mi přišla nabídka na koupi dalšího zboží do mého e-mailového inboxu. A to dokonce od jiného prodejce. Při dalším nákupu se to opakovalo.

Možná to byla jen souhra náhod, ale spíše to vypadalo, že tento rychlý e-shop vydělává rychle nejen na prodaném zboží, ale stejně tak rychle na prodaných datech o mně.

Na jednom online tržišti jsem si po přihlášení ke svému účtu zboží jen prohlížel. Krátce po opuštění stránek mi přišel e-mail s nabídkou na stejné produkty, jen opět od jiných prodejců.

Nemohu se zbavit pocitu, že jsem stále sledován už od momentu, kdy o zboží zavadím třeba jen očima. Moje chování je pak bleskurychle proměňováno ve zdroj příjmů. Až to kolikrát vypadá, že tu už vůbec nejde o prodej fyzického zboží jako takového, ale o výnosné obchodování s daty.

Před několika dny vyšel na Novinkách.cz článek o rozhodnutí rakouského úřadu na ochranu osobních údajů. Ten nařídil jednomu z největších vlastníků klientských dat, aby klienty informoval mj. o přesném účelu sběru dat a dalších příjemcích těchto dat. Právník sdružení NOYB (něco jako náš dTest) se pak podivil nad tím, že velké korporace se raději soudí, než aby dodržovali zákon na ochranu osobních údajů. To by je přitom vyšlo levněji.

Aby byl člověk ušetřen masivního obchodování s jeho daty ve virtuálním světě, neměl by tedy spíše volit kamenné prodejny?

Potraviny běžně nakupuji v jednom obchodním řetězci s kamennými prodejnami. Když jsem nakoupil bez použití aplikace, obdržel jsem na pokladně jen lístek se slevou na další nákup. Milé. Když jsem aplikaci použil, následná e-mailová nabídka na sebe nenechala dlouho čekat. Na účtence z obchodu přitom byly položky po jednom kusu a pak tři bagety. Další den mi v e-mailu přistála nabídka do bageterie Boulevard. Je tohle ještě práce s daty zákazníka nebo už stalking?

Při představě, kde všude moje data asi kolují, mi občas dochází řeč. Naštěstí mám z dětství v zásobě celkem dost jazykolamů a básniček, které mi pomáhají s hlasovou rozcvičkou na opětovné rozmluvení.

V tomto případě se mi celkem dobře osvědčila říkanka:

Ukaž, ukaž, Pepíku, co to neseš v košíku?
Já jdu domů z nákupu, dám ten nákup na kupu.
Takhle chodím do krámu, nakupovat pro mámu.

Sám pro sebe si pak pokračuji veršem (každý si může vytvořit svůj):

Až mi účet předají, moje data prodají.
Ukaž, ukaž Pepíku, co Ti přišlo v mejlíku.

Je mi jasné, že sledování mého nákupního chování jen tak neustane. Spíše bude s pomocí AI více sofistikovanější. Každopádně, zatím proti tomu existuje jednoduchá obrana. Až zase budu držet v ruce nějaké zboží a zvažovat jeho koupi, zeptám se sám sebe dlouhodobě osvědčenou otázkou: „Berete si zde přítomné zboží do rukou dobrovolně?“

Zdroj:

Boj o uživatelská data. Rakouští úředníci dali Googlu přes prsty kvůli YouTubu - Novinky