Otevři kufr a já Ti řeknu, kdo jsi.

Na cestách jsem strávil značnou část svého života. Během času jsem dokázal poznat, odkud daný člověk přicestoval. Nemusel ani promluvit svou rodnou řečí. Stačilo, když z nějakého důvodu otevřel svůj kufr. Obsah prozradil vše.

Před lety jsem pracoval pro mezinárodní společnost, která měla pobočky v 35 zemích světa. S kolegy ze zahraničí jsme se potkávali na různých konferencích a schůzkách po celém světě. Někdy jsme se bavili tím, že jsme se vzájemně trumfovali v tom, co všechno jsme dokázali dostat do svého malého příručního zavazadla 55x40x20 cm.

Ikdyby měl člověk něco ze zavazadla „vyhodit“, tak byly určité věci, které musely v zavazadle být. Každý národ důležitost těchto určitých věci viděl jinak.

Američané si nikdy nezapomněli do kufru přibalit náhradní pas, ruličku papírových dolarů (americký cash platí přeci vždy a všude) a elektronickou čtečku knih Amazon Kindle.

Švédové, ikdyž letěli v létě do našeho firemního tréninkového centra na jihu Španělska, si nezapomněli zabalit prvotřídní nepromokavou bundu a teplou mikinu. Plavky už se jim tam obvykle nevešly a museli si je dokoupit na místě.

Francouzi nezapomněli nikdy přibalit několik druhů voňavek a parfémů. Na ráno, na oběd, na mítink, na večerní procházku, na párty, jen tak... Velikostně to obvykle bývaly dvě až tři běžné české kosmetické taštičky.

Italové měli vždy celý arzenál černých triček, kalhot a šatů. Z mého pohledu jsem nikdy nepoznal v jejich oblečení rozdíl. Oni mezi sebou nešetřili komplimenty nad jednotlivými kousky stejně vypadajícího tmavého oblečení.

A co Češi? Před časem jsme s rodinou vyrazili na dovolenou do Turecka. Když jsme přístáli, proud lidí nás nasměroval do fronty na celní a pasovou kontrolou. Manželka předložila u okénka svůj pas. Celník si chvíli prohlížel její doklad a u údaje místa narození se zeptal, co znamená ten název. Narodila se v Ostrově nad Ohří. V pase bylo uvedeno ale jen Ostrov. Řekla tedy anglicky: „Island“.

Celník okamžitě zbystřil. „V Čechách jsem byl a vím, že Čechy žádné moře a tedy ani ostrov, nemají.“, ihned zareagoval. Manželka, aby to zachránila, začala vysvětlovat, že se jedná o Ostrov u Karlových Varů.

„Co jsou „u Karlových Varů“?“, zeptal se turecký celník. „Karlovy Vary je lázeňské město založené českým králem Karlem čtvrtým“, vysvětlovala trpělivě manželka.

Celník zbystřil ještě více. „Česko je republika, ta žádného krále nemá.“, oponoval svými znalostmi o České republice turecký celník. Jeho podezření v ten moment narostlo natolik, že zřejmě začal vidět v mojí manželce nějakou podvodnici nebo pašeračku. „Ukažte mi zavazadlo!“ Maželka tedy zvedla příruční kufr na pult a otevřela jej. Na horní straně ležely naskládané a úhledně zabalené balíčky čehosi v igelitkách. Celníkovi zasvítili oči.

Vzal jeden z balíčků do ruky. Potěžkal a zavolal kolegu se psem. Pes igelitku očuchal, ale nezaštěkal. Celník tedy vyndal balíček z igelitky.

V ruce držel krásný úhledný balíček v alobalu. Nebylo to tak dlouho, co jeho italští kolegové zadrželi v Miláně Rumuna, který pašoval ve svém kufru mobily zabalené do alobalu. Myslel si, že budou neviditelné pro letištní rentgeny. To se ale přepočítal, protože rentgen vidí i přes alobal. Tyhle balíčky byly dost podobné těm zadrženým.

Dal stříbrný balíček znovu k čumáku psa. Pes čuchal.

Celník rozbalil alobal. Uvnitř bylo cosi v ubrousku.

Dal to znovu k čumáku psa. Pes slintal.

Rozbalil ubrousek. Co jiného mohlo být v kufru Čecha takto zabalené, než...řízek s chlebem.

Psovi tekly sliny už proudem. Psovod začal dosti hlasitě něco turecky říkat tomu našemu celníkovi a pak se psem odešel někam úplně mimo celní prostor. Musel zřejmě psa sklidnit, protože ten kvůli očividně velkému slintání už nebyl ten den schopen služby.

Celník otevřel ještě jednu „zásilku“, aby se ujistil, že má také stejný obsah a pak manželce vrátil pas a řekl „go“.

Po této zkušenosti si dokáži živě představit, jak se turečtí psovodi se svými zvířecími svěřenci procházejí po letišti a pokaždé, když jdou kolem příletů z Česka, je raději obejdou obloukem se slovy: „Bacha, to jsou ti s těmi řízky!“.