Na letní tábor s lahví vodky

„Vodky nebo vody?“, napadla mne hned otázka na možný překlep. Ne nejde o překlep. Byla to instrukce nebo spíše pobídka, co si vzít na letní tábor, uvedená na stránkách jedné z agentur specializující se na pořádání táborů.

Pokud jste na letošní prázdniny, které jsou již za rohem, ještě neobjednali letní tábor a budete to řešit na poslední chvíli, doporučuji si pečlivě přečíst popis a instrukce k danému pobytu. Není tábor jako tábor.

Když jsem byl dítě, rodiče mne poslali na dětský letní tábor pořádaný firmou, kde tehdy pracovali. I přes veškerá kladná doporučení jejich známých, zůstaly mé vzpomínky a pocity z tohoto pobytu spíše rozpačité.

První dopoledne tábora jsme strávili hrami a rozdílením do družstev. Každý tábor byl tématicky zaměřen. Ten rok se pořádal na téma: doba husitská. Vzpomínám si, jak jsem po rozdílení přišel do táborové jídelny napít se trochu čaje. Na stolku u nádob s čajem stálo několik málo posledních hrnků. Jen jeden byl s uchem, ostatní jej měly ulomené. Vzal jsem si tedy ten s uchem, jak jsem byl zvyklý z domova. V tu chvíli vběhlo do jídelny družstvo čaježíznivých Křižáků. Vrhli se na hrnky, ale nebylo jich dostatek pro všechny. Jeden z Křižáků ke mně přiskočil, chytil můj hrnek a prudce s ním trhnul. V ruce mi zůstalo jen keramické ouško. Původem z Karlovarského kraje, zvyklý na pití minerálky výhradně z hrníčku s ouškem, jsem rychle pochopil, že tento tábor nebudou žádné lázně. Stejně tak bylo jasné, že pokud chci na tomto táboře uhájit své zvyky a zásady, opakování historie střetů Husitů s Křižáky bude patrně nevyhnutné.

Buď jak buď, v našem táboře se pil jen čaj a voda.

K dané instrukci na internetu o přibalení ne vody, ale vodky do batohu je nutno upřesnit, že se týkala nabídky tábora s dovětkem „pro dospělé s duší dítěte“. Jednalo se tedy o tábor ryze pro dospělé. I když jeden ze sloganů k zaměření tábora, mohl některé mladší rodiče zmást.

„Chcete zažít retro tábor? Ideálně strávené léto pro Husákovy děti.“

„Zažijte tábor ve stylu Survivor!“

„Letní tábor pro nezadané“.

Další popisky pak byly rovněž lákavé:

Food truck s pizzou přímo v táboře. Večerní bar s míchanými nápoji. Grilování pod hvězdami. Nebo – výčep pod lípou (v tomto případě vše psáno malými písmeny).

Výhodou takto vybavených táborů je i to, že rodiče nemusí psát během pobytu domů dětem o zaslání balíků s nějakým dobrotami, nebo peněžními prostředky typu Pošli, došly. Za dobré umístění v táborové hře je totiž možno získat tzv. barenky, tedy poukázky, které je možné večer směnit v místním táborovém baru za drinky.

Aby to ale dospělí neměli na táboře tak jednoduché, jsou tam i určitá úskalí. Některá si vybavujeme z našich dětských let. Například: ranní rozcvička, bodování pokojů, nebo noční stezka odvahy. Nově tam pak přibyly i některé náročnější výzvy typu: Bobřík bez mobilu, Bobřík bez kofeinu, nebo Bobřík bez trávy.

Každopádně jako každý správný tábor, má i tento dospělácký, své pohodové a dobrodružné stránky. Aby bylo na co vzpomínat.

Já si třeba vzpomínám, jak jsem při onom rozdílení do družstev na tom svém dětském táboře, vyfasoval ke své roli vysoký papírový kacířský čepec s nápisem „Nade vším vítězí pravda“. (Později byl tento výrok Jana Husa upraven na modernější verzi, kterou známe dnes: Pravda vítězí.) Má role na táboře tedy byla jasná. V té chvíli jsem ale ještě netušil, jaká dobrodružství mne tam čekají. Byl začátek prázdnin a 6.červenec se neúprosně blížil.