Laskavá snídaně dvou generací

Jak vnímá hodnoty svého života generace Husákových dětí a jejich potomků převážně z generace Z? Upravenými slovy klasika, dle všeho začíná obsah převažovat nad hmotou.

Zjednodušeně řečeno, u generace Husákových dětí dlouho platilo a možná stále platí pravidlo, aby měl člověk pocit, že je bohatý, musí fyzicky něco vlastnit. A pokud se rozhodoval o tom co, tak značka nebo obal rozhodoval. Když někdo nebo něco vypadalo dobře, bylo to zjednodušeně dobré (a hodnotné). Generaci předtím stačilo, když to bylo z USA, tak už to samo o sobě bylo vždy dokonce lepší, než to ostatní viz slavná scénka z Pelíšků. Byla to prostě dobrá značka. Tento způsob uvažování byla patrně mezigeneračně předávaná zkušenost, která se pouze postupně určitým způsobem formovala. Každopádně dlouhá léta se uplatňoval jakýsi materiální pohled na životní hodnoty a kvalitu.

Generace Z, tzn.jejich dětí, už od dětství žije s mírně přerušenou vazbou na rodiče, kteří tak méně formují způsob myšlení svých potomků. Jejich život totiž běží spíše ve virtuálním prostředí. Ať už to jsou nebo byly počítačové hry, reality-show, sociální sítě apod., které nejsou reálné resp.opravdové. Přesto právě ty udávaly a udávají trendy a vytváří nebo upravují jejich myšlení. Proto se u nich možná zformoval trochu jiný pohled na životní priority a hodnoty. Vyvolává to dojem a zřejmě oprávněný, že možná více hledí na akci, obsah, náplň, příp.užitek nebo dopady.

Možná je to jen můj pocit, ale ještě více se ve mně utvrdil, když jsem se stal němým svědkem rozhovoru dcery s otcem během pozdní snídaně v jedné příjemné kavárně v centru Prahy, která měla v názvu „Laskavá“ a je nyní u generace Z značně oblíbená. Vzhledem k reálně panující atmosféře, by se dalo říct, že byla nejen patřičně laskavá, ale i láskyplná. A i z onoho rozhovoru otce a dcery vyplynulo, že i přes některé jejich generační rozdíly v pohledu na život, je laskavost a láskyplnost dobrou ingrediencí i produktem každého dobrého vztahu.

Obsluha přišla ke stolu a otec s dcerou si začali objednávat.

On: „Vajíčka se slaninou a opečenou bagetou, croissant s marmeládou a jedno kafe s mlékem.“

Obsluha: „Normálním mlékem nebo sójovým?“

On: „Normálním, plnotučným.“

Ona: „Prosím, jeden bílý nízkotučný jogurt s vločkami, pomerančový fresh a trochu vody.“

Obsluha: „Matonku s bublinkami nebo bez?“

Ona: „Čistou kohoutkovou vodu, prosím.“

Obsluha odešla a hovor pokračoval dále.

On: „Mohla sis dát k snídaní něco normálního. Nějaký obilí s jogurtem, který po ničem nechutná, to není snídaně.“

Ona: „Je tam plno vlákniny a bílkovin. Ty se pomalu vstřebávají a člověka na dlouho zasytí. A navíc mají dobrý vliv na mikrobiom ve střevech, kde je imunita.“

On: „Tak si místo toho jogurtu bez chuti dej aspoň vanilkového Pribináčka. Vždycky si ho měla ráda.“

Ona: „Ale tati, to mi bylo šest, teď je mi šestnáct.“

On: „Tak si dáš dva.“

Mezitím obsluha přinesla objednanou snídani a dcera nestihla zareagovat na mírně nechápajícího otce.

On: „A nechceš aspoň ode mě trochu vajíček nebo slaniny? Podívej, jak je krásně propečená.“

Ona: „Ne, jsou v tom nasycené tuky. Zvyšuje to cholesterol v krvi a kornatí po tom cévy.“

On: „Tak tam mají ještě takové malé buchtičky se šodó. Teď je nesli k tamhletomu stolu, vypadaly úžasně.“

Ona: „Tati, Ty mě chceš zabít. Víš, kolik je v tom cukru? Cukr je bílý jed. Navíc způsobuje obezitu a cukrovku.“

On: „Tak si dej aspoň místo té vody čaj.“

Ona: „V čaji je tein a ten není po ránu dobrý. Sice Tě povzbudí, ale ranní únavu jen posune na později a před obědem už člověk usíná.“

On: „Moc Vaši generaci nechápu. Čeho si vlastně v životě užíváte, když jen koukáte na to, co je uvnitř každé věci a podle toho to soudíte. Zkuste se někdy podívat na svět také zvenčí a jen tak si užívat života a radovat se z věcí tak, jak jsou.“

Trochu se přitom na dceru, asi pro povzbuzení, láskyplně usmál.

Ona byla zticha. Bylo ale vidět, že se v ní něco odehrává. Nejspíše si asi říkala, že otec navenek sice působí jako takový nafoukaný fotr, ale že uvnitř je to hodný a milující táta.