Digitalizace Made in Czechia

Miroslav Horníček kdysi prohlásil: „Na počítači nepíšu. Počítačů se bojím. Bojím se, že uprostřed rozepsané povídky v tom stroji dojde petrolej.“

Vypadá to, že od té doby se představa o digitalizaci Česka v některých sférách moc neposunula.

Zkusil jsem si po všech těch zprávách a prohlášeních z jedné nebo druhé (politické) strany, udělat aspoň pravdě-podobnou představu toho, co se vlastně v úterý dělo nebo mohlo dít za zdmi Strakovy akademie.

Fiala:

„Pane kolego, jak to vypadá s tou digitalizací stavebního zákona?“

Bartoš:

„Jednoduše jsem to naprogramoval. Vzal jsem jedničky, vzal jsem nuly. Dal jsem jedničky do počítače, přidal trochu nul a zamíchal jsem to myší. Pak pustil do ostrého provozu. No a hotovo.“

Fiala:

„Vždyť Vám říkal ten konzultant z Londýna, kterého jsme Vám najali: „jen protřepat a nemíchat“.

Bartoš:

„Vyhodím toho ajťáka, co to zvoral.“

Fiala:

„To zvládnu sám. Je Vám jasné, že to bude chtít úplně nový program.“

Bartoš:

„Jako počítačový?“

Fiala:

„Stranický.“

Bartoš:

„Děkuji za konstruktivní rozhovor, pane předsedo.“

Fiala:

„Není zač. A předsedo mi říkat nemusíte.“

Fiala si poté vyndal příručku předsedy vlády sestavenou předními světovými IT odborníky z Východu i Západu a četl:

IT problém lze vyřešit několika způsoby:

* vyhodit počítač z okna,

* vyhodit okna z počítače,

* vyhodit ministra z okna,

* vyhodit ministra z křesla.

Tak to nakonec ještě dobře dopadlo.