Den bez imigrantů

Předvolební kampaně stran a hnutí pro letošní podzimní volby nabírají na obrátkách. Zeleného Alzáka postupně na obrazovkách vytlačuje fialový premiér, červená Konečná či další politici barevného i černobílého smýšlení.

Sledování předvolebních debat a výroků některých i donedávna tzv. solidních politiků, může připomínat thriller nebo horor. Člověk, který byl zvyklý na nějaký status quo politické kultury, se najednou ocitá v naprosto jiném světě s naprosto jinými pravidly. Z člověka-občana se stává člověk-volič. Z člověka-voliče lovná zvěř.

Vybaví se mi u toho text písně Thriller od Michaela Jacksona (výňatek):

„Jsou venku, aby tě dostali, démoni blížící se ze všech stran. Ovládnou tě, pokud nezměníš číslo kanálu na svém ovladači. Teď je ten čas, abychom se ty a já k sobě přitulili blíž. Po celou noc tě budu chránit před tou hrůzou na obrazovce.“

Popravdě, děsí mne ta první část textu stejně, jako ta druhá. Jackson čelil řadě obvinění ze zneužívání svých dětských fanoušků, které si brával pod svá ochranná křídla. Nutno podotknout, že nikdy nebyl odsouzen, byť ho to stálo nemalé milióny dolarů na mimosoudních vyrovnáních. Každopádně, když slyším naše politiky, kteří čelí různým obviněním a soudům, jak mluví o děsech ve formě té či oné drahoty nebo přílivu těch či oněch imigrantů a zároveň nabízejí svá ochranná křídla, říkám si: „Je tu snad někdo, kdo by se k nim chtěl přitulit?“ Bohužel ano.

Jak by asi vypadala naše země a společnost, kdyby takoví politici vyhráli volby a získali moc jednou provžy vyřešit např. onu jimi dokola omílanou imigrantskou otázku, kterou svým voličům před každýmí volbami nabízejí? V historicky připodobněném překladu s historickým kontextem by se to mohlo jmenovat Endlösung der Imigrantenfrage.

A kam jinam se podívat na to, jak by vypadala společnost bez imigrantů, než do rodné země největšího příznivce konečných řešení Adolfa Hitlera. Rakouská televize ORF odvysílala fiktivní pořad s názvem (v překladu) „Jeden den bez cizinců (myšleno imigrantů)“. Na základě reálných statistik o poměrech cizinců ve společnosti a jednotlivých profesích vytvořila modelové situace, kde by se počet imigrantů v dané oblasti nebo oboru rovnal nule. V daném pořadu to pak vypadalo nějak takto:

Muž ráno vyjde před dům pro zásilku. Hromada všemožných zásilek leží na ulici s cedulkou – samoobsluha. Torzo kurýrů nestíhá třídit zásilky do doručovacích boxů. Ulice jsou poloprázdné. Hromadná doprava ani taxíky téměř nejezdí. Nejsou řidiči. Menší obchody i pouliční stánky jsou zavřené. Nejsou prodavači ani skladníci. V supermarketech dochází ovoce i zelenina. Nemá ji kdo sklízet. Nemocnice řeší jen urgentní případy. Není dostatek personálu. Stavebnictví se zastavilo. Hotely nabízejí ubytování pouze těm, kdo jsou ochotni si pokoje uklidit sami. Obsluha v restauracích vázne. Kuchyně nezvládají vařit ani mýt nádobí. Opuštěný rakouský šéfkuchař to sám nestíhá. Turistický ruch ustává, nejsou průvodci ani instruktoři, na horách chybí lanovkáři...

Naštěstí v tomto případě to bylo jen jakési demonstrativní rakouské sci-fi. Jsou ale země, které si řekly, že imaginární slova a obrazy na lidi nezabírají a 1 názorný příklad vydá za 100 slov. Rozhodly se to tedy otestovat přímo na svých vlastních lidech.

Stalo se tak např.ve Francii nebo Spojených státech. Tam v minulosti proběhly dny bez imigrantů. Např.v roce 2006 v Los Angeles s názvem „A Day Without Immigrants“, nebo pak později v Chicagu, Philadelphii nebo v roce 2017 v NewYorku. Stejně tak v Paříži s názvem „Journée sans immigrés“ , nebo Lyonu či Marseille. Ohlasy na tyto akce byly ale značně rozporuplné. Lidé totiž museli v ten den vzít místo imigrantů do rukou kýble a mopy a jít sami uklízet. Museli balit a nakládat zboží do kamiónů a pak do regálů. Jít na noční směnu do továren, montoven a e-shopů. Pracovat na polích i stavbách bez ohledu na počasí.

Když vidím předvolební Okamurovy jarmarky, nebo Turkovu zdviženou pravici, napadá mě, proč raději nejdou v rámci předvolebního mítinku, na čtvrtou hodinu ranní do místní pekárny péct rohlíky, potom do obchodu doplňovat zboží a následně pomoct na blízkou stavbu. To celé završí výpomocí na noční směně v místní nemocnici. Tím by svým voličům ukázali, jak chtějí nahradit imigranty, které odmítají. To by byla opravdová kampaň a bez debat.

Obávám se, že to celé je ale jen takové české sci-fi.

Političtí démoni i samozvaní ochránci se nás snaží neustále něčím děsit. Získávají tím naši pozornost, kterou umně přetavují ve volební procenta. Přitom z naší strany by stačilo jen na svém ovladači (svého života) přepnout na jiný kanál. Jaro se nám pomalu překlápí do té slunečnější poloviny. Co tedy místo kanálu s předvolební debatou zvolit a plně si vychutnat např. kanál „Procházka v parku“. Vyrazím. A koupím si tam ve stánku hot-dog od Nataši. Myslím, že tam ještě prodává.