Češi nekraďte a děti nekřičte.

Uvolňující výchovou našich dětí určitě doháníme Západ. Volnější rozvoj osobností dětí ale naráží u restauratérů a hoteliérů. Ti si od návštěv rodin s dětmi slibují vyšší zisky, přitom to v řadě případů může být přesně naopak.

V megahitu skupiny Katapult, Olda Říha mj. zpívá:

Až se bude psát rok dva tisíce šest ...

Až se všichni přestěhujem do obrovských měst ...

Až za nás budou počítače přemýšlet ...

Pak bude možná pozdě na to chtít se ptát …

Co děti, mají si kde hrát?

Tehdy v roce 1979 Ladislav Vostárek, když psal tento text možná vůbec netušil, co se bude za 45 let opravdu dít. Nebo, že dokonce dojde na některá jeho slova.

O víkendu vyšel na Novinkách.cz článek o tom, jak opět jedna z restaurací vyplísnila rodiče kvůli nevhodnému chování jejich dětí, potažmo jejich křiku a dalším, pro provozovatele, nepřijatelným činnostem.

V létě se obvykle rodiče se svými malými ratolestmi shlukují ve venkovních prostorách. Velmi oblíbené jsou takové ty dětské rezervace, tedy různé prolézačky, obvykle ohrazené vyšším plotem, který tvoří překážku pro případný útěk příliš svobodomyslých dětí. Prostě taková ta klasická roztomilá dětská hřiště. Když je ale venku nevlídně, hledají rodiče pro svá dítka logicky místa krytá a samozřejmě oproti počasí, vlídná.

Na přední příčky seznamu pro každodenní zabavení dětí se tak u maminek dostávají především kavárny, restaurace, dětské koutky apod., případně jejich, více nebo méně, propojené kombinace. Protože samozřejmě i maminky se chtějí přes den zabavit a na chvíli vypnout. Kombinace kávy, kamarádek a zázemí pro jejich děti tak tvoří skvělou značku „lehce dostupný ideál“.

K takovým místům, dle onoho článku ze dne 24.11.2024, patří například i Bistro Lagom, které láká na kombinaci dobrého jídla, pití a dětského koutku. Každopádně už po měsíci své činnosti, jak bylo uvedeno v onom článku, zveřejnilo na sociálních sítích žádost, aby si rodiče umravnili, během návštěvy bistra, své děti. Podle v článku uvedeného vyjádření zástupce bistra, děti mj. křičí a jsou rozjívené. Samozřejmě byl tam výčet i dalších nelibých činnosti dítěte, jako je hlučné hraní si s hračkami nebo vytváření odpadu v podobě použitých plenek. Kdo by něco takového, do těch nevinných dětí, řekl. Tedy teď už určitě ne nevinných, pravděpodobně alespoň ne v očích onoho provozovatele.

Obdobnou věc již zhruba před rokem, řešil rovněž pražský podnik Marthy’s Kitchen. Tato kauza rovněž proběhla tiskem. Tam, jako reakci na chování dětí, zavedli seznam cca. 7 pravidel pro děti. Jedno z pravidel například znělo takto (výňatek): „Nepřejeme si, aby vaše dítě rušilo svým křikem, pláčem nebo pobíháním ostatní hosty.“ Oproti bistru Lagom měla Marthy’s Kitchen jednu velkou výhodu a to - neměla a nelákala rodiče na dětský koutek. Dle rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp.zn. 7 As 9/2021 ze dne 8.6.2022, může zařízení omezit nebo zakázat vstup dětem do 15 let, pokud pro to má legitimní důvody.

Každopádně provozovat bistro v bytové novostavbě, kde žijí převážně mladší rodiny s dětmi, nabízet k tomu dětský koutek, rozhodně legitimní důvody pro omezení nevytváří.

Když se počátkem 90.let, otevřely hranice na Západ, nejeden Čech vycestoval, aby si zakoupil kvalitnější a už tenkrát levnější zboží. Ne každý Čech to zřejmě přijal se zcela čestnými úmysly. V řadě obchodů jsme se tak mohli setkat s česky psanou cedulkou nad regály a stojany se zbožím : „Češi nekraďte!“. Dodneška na to řada lidí nelibě vzpomíná, byť se chovali vždy zcela slušně. Jejich reakci pak obvykle byla změna obchodu, kam chodili nakupovat. Troufal bych si hádat, že toto následné rozhodnutí jejich zákazníků, oněm obchodům jejich problém vyřešit nepomohlo.

Případné zavedení limitujících pravidel pro děti nebo dokonce vyvěšení cedulek typu „Děti nekřičte“ v zařízených, které se rády označují jako „Family/Kids Friendly“, by mohla místo nastolení provozovateli kýženého klidného prostředí, děti a jejich maminky spíše dezorientovat a zahnat do kouta a to nejen toho dětského.

Je samozřejmé, že situace není vždy černobílá. Uvolněná výchova dětí jde ale očividná napříč celým civilizovaným světem. Proto je na zváženou, na které straně by mělo primárně dojít k přizpůsobení. Je také otázkou, zda křik a hluk dětí je vždy spontánní, či vyvolaný konkrétní situací a prostředím.

Když jsem si pročetl nabídku jídel jednoho z oněch pohostinných a „rodinám přátelských“ zařízení, nestačil jsem se divit. Cena míchaných vajíček byla bez koruny na částce 190 Kč, rýžová kaše pak za 225 Kč.

Vůbec se těm dětem nedivím, kdyby mi někdo účtoval takové ceny za kaši, asi bych taky křičel.

Čerpáno z:

https://www.nssoud.cz/aktualne/tiskove-zpravy/detail/nejvyssi-spravni-soud-hotel-muze-zakazat-vstup-deti-do-15-let

https://www.novinky.cz/clanek/domaci-tohle-jsme-necekali-prazske-bistro-je-mesic-po-otevreni-znechuceno-z-rodicu-a-rozjivenych-deti-40498495