Bankovní účet zdarma s příspěvkem tisíců korun. Ovšem, jen pro ty, kdo se nevzdávají.

Možná jste také viděli reklamu na otevření bankovního účtu zdarma. A dokonce Vám k tomu banka přidá pár tisíc navíc. Nakonec ale člověk zjistí, že to mohou být těžce vydělané peníze. Pokud vůbec.

Každopádně za zkoušku a zkušenost to stojí. Na webu banky píší, že to jde i on-line. Tak jdu na to. Klikám „Založit chytrý účet“ Zadávám údaje do kolonek, které se samy nabízejí. Jméno, příjmení, datum narození, bydliště atd. Když už mám vše zadané, klikám na „Odeslat“. Objevuje se zpráva: „Něco se pokazilo. Navštivte pobočku“.

Další den vyrážím na nejbližší pobočku oné banky.

Slečna na přepážce hned věděla. „Nejde to, protože nejste zadaný v systému.“, konstatuje už s jistou dávkou znalosti tohoto problému. „Ale já jsem zadal do kolonek vše, co se po mně chtělo.“, oponuji. „To klidně ano, ale nejste zadaný v tom našem systému.“ Zdůraznila problém slečna. Moc jsem nechápal, jaký je rozdíl v systému banky na internetu a tom jejich na pobočce. Ale očividně není systém jako systém.

Každopádně něco tam zadala a s úsměvem prohlásila: „Tak a hotovo. Teď už Vám to půjde“. Už, už jsem se začal zvedat ze židle, když slečna mile povídá: „Pokud byste si chtěl založit ten účet zdarma, měla bych pro Vás lepší nabídku.“ „Je něco lepšího, než to zdarma?“, ptám se sám sebe a znovu usedám zpátky na židli.

Slečna vytáhla z přihrádky papír s tabulkou a začala po něm propiskou jezdit zleva doprava a zpět. „Sloupek vlevo je ten Váš zamýšlený chytrý účet zdarma. Sloupek uprostřed je účet za 99 Kč měsíčně. Ten Vám ale nabízet nebudu, ten není pro Vás dost dobrý.“ Zpozorněl jsem. Pro mne není něco dost dobrého, jak to ví? To jsem netušil, že mi byla hozena návnada. A to nejen jedna. A rovnou i s háčkem.

„Totiž“, pokračovala slečna, „je tu ještě sloupek úplně vpravo s účtem pro ty ještě chytřejší. Má v sobě spoustu služeb a benefitů. Je sice za 299 Kč měsíčně, ale já Vám ho dám zcela zdarma. Stačí, když na tento účet pošlete měsíčně alespoň 50 tisíc.“ Pak se na mne podívala a zkoumala mojí reakci. Ta se ale nedostavila.

Pokračovala tedy: „Nejste si jistý? Tak Vám k tomu ještě přidám zlatou kartu zdarma.“ Znovu krátkým pohledem zasondovala moji reakci. Nic.

„Cestujete? Dám Vám k tomu ještě cestovní pojištění zdarma a to nejen pro Vás. Ale rovnou pro celou Vaši rodinu!“ Znovu ten její pohled. A moje reakce - znovu žádná.

To není možné, že se nechytá. Alespoň takový výraz měla ve svých očích. Tak nasadila po vzoru teleshopingového mága 90.let Horsta Fuchse, finální neodolatelnou nabídku, která se nedá odmítnout. Ten v takový moment svými nabízenými noži začal rozřezávat plechovky od piva, ocelové hřebíky a přidal k tomu dalších 10 nožů zcela zdarma. A to se vyplatí! Kdo nezažil, nepochopí. „A pokud byste chtěl nejen ušetřit, ale ještě i vydělat, mám pro Vás investiční produkt, kde můžete zkombinovat odečet daní a získané úroky, celkem, v ideálním případě, až neuvěřitelných 23%!“

„Dobře, dobře, trochu jste mne zaskočila. Teď ještě nevím, těch informací bylo opravdu hodně, já si to ještě promyslím“, povídám.

Pár dní jsem o tom opravdu přemýšlel. Ale jak říkají Američané: Too good to be true. Příliš dobré, než aby to byla pravda. Snad.

Nakonec jsem se rozhodl, že přeci jen zkusím založit ten původní „jen chytrý“ účet a hezky on-line. Vždyť je to chytrý účet, tak každý, kdo si o sobě myslí, že je chytrý, by to mohl zvládnout. A v tom egu byl patrně ten zádrhel. Každopádně pustil jsem se znovu do toho.

První tři neúspěšné pokusy (slovy: prvních osm) přeskočím. Až ten „čtvrtý“ (bystrý čtenář pochopí „devátý“) se začal rýsovat, že by mohl vyjít. Při každém předchozím pokusu, se vždy něco pokazilo, protože přesně ta hláška se pokaždé objevila - „Jejda, něco se pokazilo“. Vždy mne to pak vrátilo zpátky na začátek.

Bylo to jako ve sci-fi filmu s Tomem Cruisem s názvem Na hraně zítřka. V něm byl hlavní hrdina, vždy v určité fázi nalézání řešení dané situace, mimozemšťany zabit. V časové smyčce se pak vrátil opět na začátek. Výhodou ale bylo, že si pamatoval předešlou zkušenost. Postupně se tedy zlepšoval a postupoval dál a dál.

Filmový portál ČSFD.cz to popsal ve stručnosti asi takto (zkráceno):

„Podplukovník Bill Cage (Tom Cruise) je, s nulovým výcvikem a mizernou výzbrojí, poslán splnit úkol, který není ničím jiným než sebevražednou misí. Během několika minut je zabit. Ač se to zdá nemožné, procitne opět na začátku toho samého pekelného dne a je nucen znovu bojovat a zemřít. Přímý fyzický kontakt s mimozemšťanem způsobil, že se dostal do časové smyčky a je tak odsouzen prožívat nelítostnou bitvu znovu a znovu. S každým dalším pokusem se však zvyšuje jeho odolnost a pohotovost a své rostoucí schopnosti dokáže v boji s mimozemšťany lépe využívat. Každá další bitva je pro něj příležitostí najít způsob, jak mimozemské vetřelce porazit.“

Už jsem málem přestal věřit, ale tento čtvrtý (už i nebystrý čtenář chápe, že „devátý“) pokus nakonec vyšel. Na monitoru se objevila hláška: „Účet byl úspěšně založen. Abyste mohl získat bonusovou dotaci banky, je třeba alespoň 10x měsíčně zaplatit kartou.“ No hurá, tak se jde platit, už tam na mne čekají poplatky za elektřinu, plyn, vodu a něco dalšího. Otevřu si bankovní aplikaci, abych si nastavil platební metodu kartou. Hledám, hledám. Stále ještě hledám. Karta nikde. Oni mi otevřeli účet a nedali mi k němu kartu? Vždyť právě platby kartou jsou podmínkou pro získání bonusu.

To není možné. Zase něco? Připadal jsem si jako Roman Šebrle na atletickém víceboji. Jen s tím rozdílem, že mne na to někdo přihlásil bez mého vědomí a bez patřičného tréninku, Když si vezmu, co jsem musel při otevírání účtu už absolvovat, mám pocit, jako bych uběhl 150 m překážek a to pořádně vysokých, vrh extra těžkou koulí a ještě skok o tyči do takové výšky, že jsem vždy prolétl hluboko pod úrovní tyčky, kterou bylo potřeba překonat.

Našel jsem si tedy na webu číslo zákaznické linky a šel volat. Na druhé straně se mi ozval - mimozemšťan. „Dobrý den, jsem Váš virtuální asistent a pomohu Vám vyřídit Váš požadavek. Pokud to nebude v mých silách, přepojím Vás na živého operátora. Vyslovte svůj požadavek.“

„Potřeboval bych k bankovnímu účtu platební kartu“, vyslovuji požadavek. „Zablokovat kartu?“ ptá se mimozemšťan. „To musíte volat jiné telefonní číslo pro blokaci karet“ poznamenal.“ „Ne, ne, počkejte. Chybí mi u účtu platební karta“ znovu a lépe artikuluji. „Zablokovaná karta?“ ptá se znovu mimozemšťan. „To musíte volat jiné telefonní číslo pro blokaci karet.“ opět zopakoval. Zavěsil jsem. Já to snad nedám. „Mysli přeci, mysli! Jak by to řešil Bill Cage?“ říkám si. Už to mám! Znovu vytáčím číslo zákaznické linky.

„Dobrý den, jsem Váš virtuální asistent a pomohu Vám vyřídit Váš požadavek. Pokud to nebude v mých silách, přepojím Vás na živého operátora. Vyslovte svůj požadavek.“, ozve se ze sluchátka jako nějaké Déjà vu.

„Chci mluvit s živým operátorem“, vyslovují svůj požadavek. „Malý moment, přepojuji Vás“ říká mimozemšťan. Bingo!

„Tady je Jana, jak Vám mohu pomoci?“, ozve se živý člověk. „Byl mi otevřen bankovní účet, ale chybí u něj platební karta“, říkám.“Malý moment, já se na to podívám. Tak už to je. Bylo tam potřeba jen něco donastavit. Karta Vám byla zřízena. Mohu Vám ještě s něčím pomoci?“. Bůh existuje a jmenuje se Jana!

Reklama na internetu i billboardech na tuto službu je jednoduchá a s jasným sdělením. Každopádně cesta k ní, není vůbec jasná a jednoduchá. Člověk si možná u toho projde pocity manipulovatelnosti, ponížení, nebo bezvýznamnosti v celém tom systému. Pokud to ale nevzdá, může si na konci připadat jako Bill Cage.

A co myslíte, porazil nakonec Bill Cage ty mimozemšťany? Samozřejmě!