Měli by se děti se starat o to, co si jejich rodiče myslí?

Jak se říká, zakázané ovoce bývá to nejsladší. Pro mnoho lidí je to, že jim někdo řekne, že něco nesmí, hlavní motivací aby to udělali. Psychologové nazývají tento jev reaktanční teorií, kdy lidé cítí ohrožení své svobody.

Kdybych ti řekl, abys nedotýkal tohoto velkého červeného tlačítka, co bys udělal? Pro mnoho lidí neexistuje větší motivace něco udělat než když jim je řečeno, že to nemohou udělat. Co tedy způsobuje, že reagujeme na slovo "ne"?

Teorie reaktance

Jedním z nejtrvalejších vysvětlení tohoto chování je teorie reaktance, kterou popisují psychologové. Reaktance je motivující stav, který nastává, když lidé cítí, že jim je omezována svoboda, a nutí je jednat tak, aby si tuto svobodu obnovili. Někdy se to projevuje jako obecná frustrace nebo přímá hádka, ale nejjednodušší reakcí je prostě udělat věc, kterou nám řekli nedělat.

Příklady reaktance

Toto chování se projevuje v různých situacích, například:

• Ve veřejných prostorech, když lidé ignorují zdravotnické kampaně, které považují za příliš omezující.
• V soukromých prostorech, jako jsou vztahy mezi rodiči a dětmi.

Efekt Romea a Julie

V roce 1972 chtěli psychologové na Univerzitě v Coloradu zjistit, zda vztah, který se setkává s rodičovským nesouhlasem, bude více posílen nebo oslaben pod tlakem. K zodpovězení této otázky dotazovali se 140 párů, kteří se výrazně lišili v měřítkách štěstí, ale byli relativně vážní, pokud jde o závazek. Pouze některé páry hlásily vnímaný rodičovský odpor vůči jejich vztahu během šesti měsíců studie. Ale ti, kteří ho měli, také hlásili stálý nárůst lásky k sobě navzájem. Výzkumníci nazvali tuto tendenci Efektem Romea a Julie po nejznámějších literárních zakázaných milencích a dospěli k závěru, že výsledky jsou z velké části motivovány reaktancí.

Efekt sociální sítě

Efekt sociální sítě je fenomén, který ovlivňuje naše chování a rozhodování v rámci sociálních vztahů. Jde o to, že se při určitém názoru, postoji nebo chování lidé více než obvykle přizpůsobují vlivu své sociální sítě, aby si udrželi jejich podporu a začlenění.

Proč ale reaktance nezvítězí nad efektem sociální sítě?

Reaktance je pocit odporu, který cítíme, když nám je něco zakázáno, nebo když se snažíme někoho přesvědčit, aby udělal něco, co nechce. Můžete si myslet, že by měla reaktance v boji s Efektem sociální sítě převládnout, protože bychom si měli více vážit našich stávajících vztahů než potenciálních.

Můžete si myslet, že to je proto, že si vážíme našich stávajících vztahů více než našich potenciálních vztahů. Ale většinou, když nějací přátelé či rodina nesouhlasí s vztahem, prostě vyjadřují negativní názory nebo pasivně nepodporují vztah. Zřídka je to dramatická volba mezi námi a nimi. A pokud jde o rodiče, většina lidí s dobrými vztahy s rodiči cítí, že mohou ignorovat rodičovské rady bez vážných následků, zatímco lidé s špatnými rodičovskými vztahy často nezáleží na tom, co si myslí.

Takže pokud jsou neschválené vztahy náchylnější k neúspěchu, znamená to, že nejsme ochotni bojovat za to, s kým chceme chodit? No, může se to lišit od osoby k osobě.

Typy Reaktance

Jednou teorií je, že existují vlastně dva typy reaktance: vzdorovitá reaktance, což je impulzivní dělání opaku toho, co nám říkají, a nezávislá reaktance, která odráží naše hlubší touhy dělat své vlastní volby. Vezměme si například situaci, kdy řeknete někomu s vysokou úrovní odporu, aby snížil hlas, pravděpodobně začne křičet

Na druhé straně někdo s vysokou nezávislou úrovní reaktance bude pravděpodobně ignorovat žádost a udělá, co považuje za vhodné. Pokud jde o nesouhlas s vztahy, osobnost s vysokou úrovní odporu může reagovat tím, že se bude své romantice věnovat tajně, ale to nemění to, jak názor skupiny negativně ovlivňuje jejich vztah.

Naopak, někdo s velmi nezávislou osobností by mohl být schopen ignorovat obavy svých přátel a milovat, koho chce.Koncept odporu a nezávislosti je poměrně nový a výzkumníci stále pracují na odhalení všech motivací za sociálním síťovým efektem.

Tyto teorie však pomáhají osvětlit důležitý vztah mezi reaktancí a našimi konkurenčními potřebami nezávislosti a začlenění.

To, jak vyvážíme tyto touhy, se liší mezi jednotlivci a kulturami. Ale bez ohledu na to, jak jsme náchylní k reaktanci, naše sociální sítě jsou klíčové pro naši identitu a pohodu.To platí zejména v našich romantických vztazích. Studie zjistily, že podpora několika blízkých společníků může pomoci zmírnit nesouhlas ostatních.A většina vztahů se daří lépe, jakmile zapojené osoby najdou podporující sociální sítě.

Tento výsledek se nemusí zdát tak romantický jako zakázaný milostný vztah, ale skutečně souhlasí se příběhem Romea a Julie, jejichž bojovný vztah nemohl vydržet hrozby extrémního nesouhlasu.