Respekt není automatický, ale každý si ho musí zasloužit. Na rozdíl od tolerance, která by v případě těchto menšin měla být samozřejmá. Velký respekt mají u mne třeba Vietnamci, kteří od rána do večera pracují ve svých večerkách a kteří provozují své obchůdky na malých vesnicích, jejichž obyvatelé by bez nich museli pro ty nejzákladnější věci dojíždět někam do města. A respekt mám i k těm Romům, které pár posledních dnů vídám při cestě do práce i z práce, jak v tom vedru a bez kousku stínu dělají výkopy a pokládají do nich nějaké roury. Respektuji také několik svých bývalých kolegů gayů, kteří byli jednak fajn do party a jednak dělali svoji práci dobře.

Všechny tyto lidi pak spojuje jedno - můj respekt nemají proto, že to jsou Vietnamci, Romové či gayové. Ale za to, co dělají.

Je to jak píšete.

Respekt ani úctu si nelze vynutit. Jsou záporně definované.

Je třeba se úctyhodně chovat a budete respektováni.

Slyšel jsem dost názorů na tuto věc přímo z úst gayů, leseb i Ts.

Naprostá většina z nich se k LGBT vůbec nehlásí, ba dokonce toto hnutí kritizuje a stydí se za ně.

Svoji odlišnou sex. orientaci považují za ryze soukromou věc (a ona to skutečně JE soukromá věc, podobně jako je tomu u heterosexuálů!). Nemají proto žádnou potřebu to někde zveřejňovat, natož se ještě trapně předvádět v jakýchsi směšných cirkusových pochodech.

Říkají, že jim tak příslušníci LGBT dělají doslova ostudu, neboť celý problém s jejich odlišnou sex. orientací přímo znevažují, ba přímo zesměšňují.

Vidím to úplně stejně. Příslušníci LGBT mají totiž pouze potřebu se zviditelňovat, exhibovat a provokovat. Nic jiného v tom není není.

P.S. Je také otázkou, kolik z nich je vůbec skutečnými gayi, lesbami nebo Ts.

Ona je tam i druhá stránky věci.

A to ta, že po majoritě se ultimativně žádá, aby všichni z ní byli objektivní, tolerantní, chápaví a prokazovali souhlas a úctu lidem z menšin (někdy témě až povinně).

Kdežto ti mohou majoritu lživě napadat, osočovat, pomlouvat, urážet a být vůči ní agresivní, a to všechno v rámci prosazování jakýchsi jejich práv, rovnosti, či povinného respektu k nim.

No a potom mnohé z toho negativního ve vzájemném soužití není akce většiny, ale už jen reakce.

Majorita v podstatě neexistuje. Je to pouze otázkou úhlu pohledu. Každý z nás je v jistém smyslu příslušníkem nějaké menšiny. Celá společnost se skládá z mnoha menšin.

A právě proto je v pořádku, aby měli všichni stejná práva, ale i povinnosti, bez ohledu na to, ke které menšině patří.

Rozumné, ale když ono je dnes módní být "senzitivní", tady lépe řečeno hystericky ufňukaný agresivní jedinec. Ne, že by jich byla převaha, ale jsou hodně slyšet a vyskytují se už úplně všude, i ve vedení státu; věk nerozhoduje.

Přesně!

Hodně lidí má pocit, že (nejen) respekt je jen jednostranná záležitost a zapomínají, že je to i naopak.

Problémem některých členů menšin je naopak to, že všichni mají naprosto stejná práva, a ne naopak.

Aktivista prosazuje zájmy své komunity všemi prostředky. V třicátých letech se jeden také snažil. Vydal manifest, byl kriminalizován... A pak se to povedlo a mohl prosazovat svůj program. Zastavit ho stálo miliony životů.

Manželství je od dob Říma exkluzivní spojení dvou lidí. Pokud se bude nazývat spojení Petr s Jirkou , tak manželství ztrácí exkluzivitu a není nutno je tak nazývat. Spojení Petra s Jiřinou je manželstvím je to exkluzivní spojení, které stát vždy chránil a poskytoval mu výhody , protože od toho spojení očekává děti. Co dá společnosti spojení Petr s Jirkou nic.. Také slovo manželství pochází od slova matrimonium- mateřství. Pokud jsou lidé, kteří se cítí být přitahovány člověkem stejného pohlaví, mohou být přáteli, mohou se podporovat a starat se jeden o druhého. Ale manželství by mělo zůstat pouze mezi mužem a ženou. A neměly by se vymýšlet nové varianty. A předělávat něco, co je od dob Říma dané a přirozené. Pokud si chtějí stejnopohlavní páry svoji lásku stvrdit, mohou uzavřít registrované partnerství Stejnopohlavní páry by se měly podřídit většině a ne většina menšině a kvůli přání menšiny měnit to, co je historicky dané a přirozené. Pokud bude manželství pro všechny ztrácí svoji exkluzivitu a v tom případě je institut manželství zbytečný a možno jej zrušit

V čem by se stejnopohlavní páry měly podřídit většině? Vztah dvou lidí je přece záležitostí jen těch dvou. Vy se snad ve vztahu k manželce (pokud ji máte) podřizujete tomu, co o něm soudí většina?

Problém není přecitlivělost, problém je, že homosexuální páry vystavují často svou "lásku" na obdiv a mám takový pocit, že kdo není homosexuál, nemá se čím chlubit. A přitom je to úchylka která je pro společnost přítěží - děti nemohou mít a tak si je "zařizují" atd. - a žádným přínosem.

Do společnosti patří, jenom tam mají jinou úlohu než plodit děti. Což někteří neumí akceptovat.