Pokud jde o materiální stránku věci, nebylo to nikdy o moc lepší, než dnes. Existují srovnání, reálná čísla, z kterých to jasně plyne. Byť se nás mnozí snaží přesvědčit o opaku. Dnešní doba je rychlejší a náročnější na "kapacitu člověka" - nevím, jak to lépe vyjádřit. A v tom je právě to nebezpečí. Pokud se soustředíme jen na výkon a materiální luxus, shoříme o to dřív a začít včas "žít z pramene" je jediná a nejrozumnější možnost. Proto tu nakonec nejspíš jsme. S těmi ostatními věcmi se to tak úplně nevylučuje. Je to otázka míry, poměru, nakolik chceme otročit zákony trhu uměle nastavenému tzv. "standardu" vůči tomu, nakolik chceme vědomě žít a naplňovat smysl bytí. Mnozí na to přijdou dřívě či později sami.

Myslím, že rozpor, na který ve své úvaze poukazujete, vyplývá z toho, že oba tyto aspekty reality - praktický život (tedy naše každodení realita určená tím, že jako tělesné bytosti žijeme v tělesném světě a ten na nás kladé nějaké nároky, máme-li přežít) na jedné straně a duševní život (nazvěme to třeba mentální život, systém hodnot, pocit smyslu či vnitřní hloubka, netřeba myslím zacházet až k duchovnu či spiritualitě) na straně druhé umisťujete na stejnou rovinu, z čehož se pak zdá vycházet, že jedno je v rozporu s druhým, a kde chceme umístit jedno, nevejde se už druhé. Ale tak to není. Principy "žití z pramene", které neznám sice přímo od oné filozofky, vycházím tedy jen z vašeho textu, jsou víceméně principy, které uznává celá historická moudrost západní i východní civilizace, a to bez ohledu na dějinnou epochu či ceny nemovitostí. Nejdná se samozřejmě o nic nového ani převratného. Velmi zhruba řečeno, to, že se člověk nemá hnát výlučeně za hmotnými statky či jistotami, ale má dbát především své duše, poznání smyslu a onoho "pramene", by odsouhlasil jak řecký filozof, tak středověký náboženský asketa či budhistický mnich (byť každý v trochu odlišné podobě, ale technické detaily nás nemusí zajímat). Není třeba asi dodávat, že tento jejich pohled nevyplývá z toho, že by se jednalo výhradně o osoby hmotně dobře zajištěné (což skutečně někteří byli), které by už mohly jen lelkovat. Vtip je naopak právě v tom, že k těmto pravdám došli nikoli až v důsledku toho, že se jim odpadly starosti s hmotným zajištěním, které si už obstaraly, ale z pochopení toho, že se právě mají představy o nezbytnosti nějakého výrazného hmotného zajištění vzdát. Vás zdánlivý rozpor podle mě tkví v představě, že aby si člověk mohl dovolit přestat shromažďovat, musí mít už nashromážděno. Že žít z pramene, tedy z vnitřní pravdy či klidu duše, je ve skutečnosti totéž, co přestat prakticky usilovat a starat se, což je ale možné až tehdy, když už je vystaráno. To je však nepochopení myšlenky.

Porkačování: vaše úvaha totiž vychází z předpokladu, že konání a myšlení, fyzický a duševní svět, jsou vlastně jedno a totéž a že pokud je třeba nést v rukách břemeno, není už místo na duši pro nedostatek končetin. Odvěká moudrost má však na mysli něco jiného: nezatěžovat přes míru břemenem duši, když jsou tady na břemeno ruce. A duše je do velké míry nezávislá na tom, co dělají ruce. Lidé, kteří odjakživa hlásí moudrost podobnou "prameni" tedy nenabádají k tomu, že je zbytečné ponořit hrnek do tůně, když má člověk žízeň, a místo toho jen meditovat, ale k tomu, že člověk má sytit pokud možno duši pramenem a zároveň konat to, co mu bylo uloženo konat (čili obstarávat si živobytí). Varovali před tím, že člověk totiž zatěžuje živobytím nejen ruce, ale i duši, nebo dokonce ani autenticky žít nechce ani tam, kdy by klidně už dávno mohl. Hinduistická moudrost říká: neusiluj o hmotné statky jako ostatní, ale pracuj tak, jako bys o ně také usiloval (nebo tak nějak). V této větě je ten rozdíl, o kterém celou dobu píšu, jasný: když dva lidi navenek pracují stejně usilovně, ještě to neznamená, že rovněž duše každého z nich má stejný cíl či obsah. Je asi jasné, že moudří starých časů nikoho nemohli nabádat k tomu, aby přestali pracovat a starat se o své hmotné potřeby a nedělali nic, s tím by asi neuspěli.

Zkusím tu myšlenku nezávislosti těla a duše ukázat na praktickém příkladě. Představme si člověka, který jede po silnici autem a má na spěch. Řídí, ruce má na volantu, nohu na pedálu, sleduje silnici. Tato činnost - řízení a dávání pozor na cestu - však vůbec není v rozporu s tím, že dodržuje dopravní předpisy, chová se slušně, polouchá rádio, zpívá si, miluje svou rodinu, uznává zákon a demokracii a rád chodí na ryby. Toto vše je u něj tedy přítomno zároveň, i když fyzicky vzato, z pohledu spolujezdce, jen sedí a hýbe končetinami. Kdyby tento řidič mohl vykonávat jen jednu činnost, řízení, tedy ovládání vozidla, nic z dalšího by se už nemohlo projevit a jel by třeba 250 km/h

Možná, že to co má paní na mysli je, že každý má takový život, jaký si zvolí a ona osobně se zřejmě domnívá, že pro mnoho lidí by cesta vlastního rozvoje mohla přinášet více životního uspokojení.

V Praze jsou ceny bytů vysoké, na menších městech nižší a v odlehlejších oblastech ještě nižší.

V Praze se dá dělat korporátní kariéra a není na tom nic špatného. Nicméně ani dobrého.

Je to jen jedna z možných cest.

Každý si může vybrat vlastní cestu, a nikdo nikoho a nic nenutí k ničemu, v čem sám dotyčný nevidí smysl svého konání.

Ano, taky mi myšlenky paní Hogenové připadají sice krásné, ušlechtilé, ale pro dobu asi tak 50 let zpátky a pro socíkový systém. Dnes bych preferoval účelnější filozofii typu - urvi, co můžeš a pak zmiz někam daleko. Žádné iluze.

Neznám jí a co říkáte, je v tom hodně pravdy. Ono to vyjadřuje staré "sytý hladovému nevěří". Ono se to velice dobře káže, když je člověk zajištěný, jak má žít v souladu se svými potřebami.

Nicméně, tady jsou dva pohledy. První, biologický/evoluční. Jsme geneticky nastavení že chceme více a mnozí z nás jsou ochotni pro to dost obětovat (případně být líní, sedět před televizí a nadávat). To je to o čem mluvíte Vy.

Druhý pohled je, dá se říci, mystický. Vzdát se chtění a prožít život míru. Smířit se s tím, že si koupím byt a budu ho splácet 35 let (dá se to s určitým úsilím a dobrým plánováním i v Praze. Ale chce to dobré plánování), budu v klidu vychovávat děti, nebudu se za ničím hnát, utratím jen co si vydělám, Nebudu mít drahé auto, drahé mobily, drahé dovolené, drahé věci. Dá se to, ale člověk si musí uvědomit, že si to musí srovnat v hlavě. Najít si protějšek, který to má stejné (což možná bude to nejtěžší). A nesmí zapadnout mezi fanatiky, kteří to berou z fanatické/náboženské stránky.

Že ju berete vážně

Tenhle článek znáte?

https://hip.ff.cuni.cz/2018/10/10/jak-my-v-te-filo.../

Pane autore,

rozumím Vám, píšete realisticky. Obávám se však, že jádro filozofie p. Hogenové jste zatím ještě nepochopil. Měl jsem to dlouho podobně jako Vy.

Paní Prof. Hogenovou znám teprve několik let, a to z mnoha jejích přednášek. Tato moudrá žena žádném případě nezpochybňuje dnešní problémy uspěchaného života. Zkoumá naopak jejich příčiny, tedy to, proč se většina lidí podobně jako Vy (já a statisíce dalších) ocitáme v soukolí stále se zvyšujícího tlaku společnosti na výkony, sociální status apod. a že se úplně zapomíná na ČLOVĚKA a jeho skutečné lidské potřeby (lásku, dobré vztahy, sounáležitost, porozumění...). Proč je více než člověk samotný uznáván "uznáván" pouze jeho výkon, status apod.

Za předpokladu, že by lidé poznali příčiny a tohle si plně uvědomovali, nedovolili by, aby jim společnost tlačila do hlav svoje představy o jedině "úspěšném" člověku a jeho "zdárném" životě.

Paní profesorka odhaluje příčiny takto uspěchaného a vyčerpávajícího života a možné způsoby, jak tento dostihový styl změnit nebo jej alespoň zmírnit, aby se mohl člověk cítit skutečným člověkem, a ne být pouze bezchybným výkonným strojem.

Její filozofii sdílím se vším všudy, neboť odráží i mou vlastní životní zkušenost, kdy jsem pod podobným společenským tlakem nakonec dospěl k podlomenému zdraví, což se mimochodem týká mnoha lidí. Poznání příčin mi pak pomohlo se nejen zvednout, ale konečně se od stálého a pro mne a mé zdraví neúnosného společenského tlaku osvobodit a žít tak normálnější život.

Závěr: Paní profesorka tedy opravdu nevypráví nějaké pohádky. Mluví o poznání, které jí přinesly i její vlastní životní zkušenosti.

Ale vypráví pohádky. Ona mít na kontě 0, za 14 dní muset zaplatit 15 litrů nájem a jednou práci v tuto chvili makat někde u pásu pod nějakym kindermanagerem, taky by byla vycukaná. Bejt zajištěnej a plkat ostatním, jak maj bejt v zenu jsou fakt hraběcí rady. A přesně to ona dělá. A jako psycholožka by to měla vědět. Ale zjevně neví a tak radí lidem, ať dělají věci, co dělat prostě nemohou.