Zrušit funkci prezidenta, přejmenovat funkci předsedy vlády

Vysvětlil jsem, že funkce prezidenta je v rozporu s teorií řízení. Ukázal jsem, že i evropské demokratické státy nemají jednočlennou hlavu státu nebo ji nemají vůbec. Dnes navrhuji zrušení funkce prezidenta+převod pravomocí.

Na úvod zdůrazňuji, že v žádném případě nežádám zkrácení funkčního období, na které byl současný prezident zvolen, ani o hodinu. Do nejbližších prezidentských voleb je čas, aby byla provedena změna Ústavy ČR, která by zrušila celou „hlavu“ Ústavy o prezidentovi. Tabulky prezidentů by končily p.p.P.P. (panem prezidentem Petrem Pavlem).

Většina pravomocí prezidenta by byla přenesena na kolektivní orgán = vládu, některá na předsedu vlády, některá malá na předsedu Senátu.

Ke změně Ústavy je třeba tří pětin všech poslanců a tří pětin přítomných senátorů. V posledních letech je každý (99%) návrhů vládní většiny opozicí „bojkotováno“ (obstruováno, zdržováno, pozměňovací návrhy, veřejně dehonestováno) a naopak návrhy opozice jsou podobně veřejně ostouzeny vládnoucí většinou.

Proto změnu Ústavy navrhuji já, Ing. Petr Liška, který nikdy nebyl a nebude členem žádné politické strany.

Vyzývám současné poslance a senátory, aby projevili státnickou moudrost, vytvořili společný výbor a ten z podnětu P.L., nikoliv (ne-)vládní koalice, na změně pracoval.

Většina tzv. parlamentních demokracií si na vládu lidu (z řeckého demokracie) jen hraje. V ČR:

Dle Ústavy je prezident součást moci výkonné, přičemž vláda mu nemůže nic nařídit a on nemůže nic nařídit vládě, z výkonu funkce NENÍ odpovědný. Je to stejný nesmysl, např.: jeden člověk by točil volantem a jiný by mačkal plynový a brzdový pedál.

Žádná mezinárodní smlouva nestanoví povinnost mít „hlavu státu“. Ve svých příspěvcích jsem ukázal, že státy s mnohasetletou tradicí demokracie nemají hlavu státu vůbec nebo ji mají vícečlennou.

Zrušení funkce prezidenta by mělo mnoho výhod pro ČR jako instituci: - úspora několika miliard Kč ročně,

- o 1 volby každých 5 let méně,

- méně příležitostí pro ústavní krize, tedy rychlejší řešení státních problémů,

- novináři, komentátoři by se mohli více věnovat věcným problémům než personalistice.

Pro občany:

- mohli by se soustředit na vybrání důležitějších zástupců, poslanců a senátorů. Ti přijímají zákony. Dle většiny v PSP je ustavena vláda, která vládne v rámci zákonů a tedy ovlivňuje i každodenní život občanů.

- nedocházelo by k hádkám mezi do té doby přáteli a někdy i v rámci jedné rodiny,

- pochopili by, že funkce prezidenta je pozůstatek feudalismu i další výhody, na které jsem tč. zapomněl.

Mnoho z pravomocí prezidenta je pozůstatek feudalismu:

- nejvyšší velitel ozbrojených sil, v současnosti zkušený vojenský velitel, ale příště to může být nevoják či pacifista/-ka.

- udělování individuálních milostí, proti čemuž není odvolání,

- především asi nejdůležitější pravomoc:

Po přímých parlamentních volbách prezident pověří KOHOKOLIV sestavením vlády. Např. svého syna. Ten sestaví vládu ze svých plnoletých kamarádů a rodinných příslušníků. Prezident ji jmenuje a ta hned následující den začne vládnout: výměna náměstků, odvolání generálních ředitelů státních podniků atd..

Teprve za 30 dnů předstoupí před sněmovnu, vzešlou ze svobodných voleb a požádá o vyslovení důvěry. Důvěru nedostane, přesto bude (tedy z vůle prezidenta = kdysi krále či sultána) vládnout dále. Prezident má i druhý pokus o jmenování předsedy vlády, ale Ústava mu k tomu nestanoví lhůtu. Takže jeho syn s kumpány bude vládnout i půl roku… Již jsme měli asi půl roku vládu bez důvěry…

Kdo by byl po volbách pověřen sestavením vlády (většinou koaliční)?!?:

Vítěz voleb, tedy strana nebo koalice, která získala nejvíce mandátů. V případě rovnosti mandátů ta z nich, která získala více platných odevzdaných hlasů.

Každá strana by kromě kandidátek ve volebních krajích byla povinna navrhnout svého předsedu vlády pro případ, že volby vyhraje, a jeho zástupce. Nemuseli by kandidovat na poslance.

Ten by automaticky dle zákona měl lhůtu na sestavení vlády (např. 60 dní) a předstoupení před novou sněmovnu se žádostí o důvěru. DO TÉ DOBY BY VLÁDLA minulá vláda v demisi. Pokud by nová vláda nedostala důvěru, tak by stále vládla „stará“ vláda, která před 4 roky získala důvěru.

Kandidát na předsedu vlády by neměl nárok na „reparát“ = nejde o zkoušku studenta na VŠ. Právo by přešlo na představitele druhé nejúspěšnější strany/volební koalice a měl by na to dalších 30 dní.

Pokud by rozumný-státotvorný představitel vítězné strany viděl hned nebo za týden, že nesestaví vládu (nemá koaliční potenciál na důvěru 101 poslanců), úředně by pravomoc předal druhému a ten by měl lhůtu rovnou polovině zbytku ze 60 dní, které první kandidát nevyčerpal + 30 dní. Např., pokud by hned v den vyhlášení výsledku voleb kandidát vítězné strany oznámil, že se práva vzdává, druhý by měl (60:2) + 30 = také 60 dní. Pokud by mu předal po 45 dnech z 60, druhý by měl lhůtu (15:2) + 30 = 38 dní. Proč ne 60: aby republika již měla vládu. On mohl připravovat sestavení vlády po celou dobu, kdy ji oficiálně měl sestavit ten první… DO TÉ DOBY BY VLÁDLA MINULÁ VLÁDA v demisi.

Zákon by stanovil, že pokud se nepovede sestavit vládu s důvěrou ani představiteli strany, která skončila do první poloviny žebříčku počtu poslanců, konaly by se nové parlamentní volby. Např. v případě 5 stran/koalic v PSP první až třetí. Pokud se to nepovede ani třetímu, logicky nemůže úspěšnou vládu s důvěrou 101 poslanců sestavit ani předposlední a nejmenší parlamentní strana.

Nově by zákon též stanovil pevný termín voleb do PSP, nejlépe např. na první pátek a sobotu v březnu. Výhoda: Nová vláda by měla čas sestavit platný rozpočet na příští rok. Kdežto nyní, kdy je nová vláda od přelomu roku, sestavuje svůj rozpočet, jiný, než rozpočet sestavený vládou, která tušila, že již nebude vládnout.

Pokud by došlo k předčasným parlamentním volbám, mandát nové PSP by nebyl 4 roky. Nýbrž 3 roky a dobu do pevného termínu voleb dle zákona, např. 3 roky a cca 7 měsíců.

Morální odůvodnění, proč lze Ústavu ČR změnit, mj: Ti, kdož ji přijali v r.1992, nekandidovali s cílem přijmout Ústavu ČR: Ani jedna z českých politických stran ve volbách 1992 NEMĚLA V PROGRAMU ROZDĚLENÍ ČSFR. O rozdělení rozhodli pánové Klaus a Mečiar a spol. bez referenda. (Ze slovenských stran tím splnila předvolební slib jen SNS a podmíněně HZDS). Přirovnání: Poslanci České národní rady = „druhá liga ve fotbale“, kdy neměli kvalifikaci „zasloužilých trenérů a rozhodčích“, rozhodli o pravidlech nové první ligy. :)

Nově by se funkce předsedy vlády nazývala prezident. První místopředseda vlády = viceprezident, což je kratší (Vzor viz).

Znovu zdůrazňuji, že můj návrh není kritikou žádného z ex-prezidentů od TGM po Petra Pavla.

Je snahou odstranit pozůstatky feudalismu v našem ústavním pořádku a především odstranit rozpor s obecnou teorií řízení, platnou pro stroje, živé organismy i lidskou společnost.