Poslední ze 4 mně známých případů, kdy po roce 1960 některý náš současný evropský spojenec z NATO odtrhl v rozporu s mezinárodním právem nějaké území. Jiných případů, kdy se podobného dopustily USA či státy mimo NATO, je mnoho.
Valné shromáždění OSN přijalo 14. 12. 1960 rezoluci č. 1514(XV), (pokud odkaz nejde otevřít, tak je zde:)která zakazuje koloniálním mocnostem MĚNIT HRANICE závislých území před udělením nezávislosti. Mnohé koloniální mocnosti se totiž po 2. sv. válce pokoušely (podle římského „Rozděl a panuj“) dělit své kolonie na množství loutkových státečků v čele s prodejnými místními feudálními vládci atp.
Přesto Spojené království oddělilo od korunní kolonie Mauritius v listopadu 1965 Čagoské ostrovy v Indickém oceánu, a vytvořilo novou správní jednotku „BIOT“ (Britské indickooceánské území). Valné shromáždění OSN přijalo 16.12.1965 rezoluci č. 2066,(pokud odkaz nefunguje, tak zkuste:) která jmenovitě zakázala Spojenému království dělit svoji kolonii Mauritius. Mauritius vč. o-va Rodrigues a plytkých o-vů Agalega získal nezávislost v r. 1968.
Spojené království uzavřelo s USA v r. 1966 smlouvu, že poskytne Američanům k vybudování strategické vojenské základny v Indickém oceánu ZCELA NEOBYDLENÝ OSTROV. Nájemné 1 (slovy JEDEN) dolar ročně!
Proto byli násilně všichni obyvatelé Čagoských o-vů (cca 1.200) přesídleni nejprve na jeden z atolů a poté na Mauritius. Viz např. Británie argumentovala, že nejde o trvalé obyvatele, nýbrž o námezdní dělníky. Většina z nich však žila na ostrovech již v 5. generaci. Některým nabídli let zdarma na Mauritius, aby se podívali na své budoucí bydliště. Poté je však již nevzali na let zpátky… Pokud by jim tam britská vláda koupila pozemky a postavila domky, tak bych to mohl považovat za obdobu toho, když jsou obyvatelé z údolí přestěhováni kvůli výstavbě velké přehrady. Odškodnění se od Spojeného království dočkala jen část z nich, a to 6.000 USD na osobu, a to až po soudech za 5, resp. 10 let po násilném odsunu. Většina z nich dodnes žije na ve slumech v chudobě na Mauritiu .
Valné shromáždění Africké Unie opakovaně vyzývá UK, aby naplnila rezoluce VS OSN a vrátilo Čagoské o-vy Mauritiu. Viz:
Proč takové úsilí a takové porušení mezinárodního práva a lidských práv...?!?
Na ostrově Diego García USA vybudovaly strategickou námořně/leteckou základnu, kde jsou skladovány jaderné zbraně a kde jsou dislokovány strategické bombardéry s jadernými zbraněmi.
Viz např.
USA po 2. sv. válce měly dost základen „okolo Sovětského Svazu“ v Atlantiku, v Grónsku, na Islandu, v Evropě, až po Turecko, z druhé strany od Aljašky přes Okinawu a Filipíny po Jižní Vietnam. Vzhledem k odlehlosti Indického oceánu od USA v něm neměly žádnou základnu (do 2. sv. války USA neměly absolutně žádné zájmy v tomto oceánu).
Pro dokončení „obklíčení“ SSSR, Číny a nejsilnějšího člena Hnutí nezúčastněných Indii „potřebují“ USA základnu v Indickém oceánu. Ta je tak dokonale izolovaná, že ji nikdo nemůže nečekaně napadnout – viz polohu jižně od Indie v přílohové mapě.
Poeticky a umělecky tragický osud Chagosanů nejlépe popsala paní Judith Schalansky v knize Atlas odlehlých ostrovů s podtitulem „Padesát ostrovů, které jsem nikdy nenavštívila a nikdy nenavštívím“. Na str. 58 je text, na str. 59 je mapa atolu.
