Uz tu vidim toho znalce, ktery vam vycte, proc jste si vybral to Norsko a ne Albanii. Odpovidat mu nemusite.

Moc pěkné! Proč jste tedy raději neinvestoval sám místo těch zahraničních investorů, nějak nechápu.

Ad 1 - Ano - některé projekty je třeba upravit podle podmínek dotace. Otázkou je, proč nebyly podle podmínek dotace zpracovány napoprvé. (Z českých dotací - Zelená úsporám - znám mnoho případů, kdy projektant zvolil tloušťku izolace tak, že vyhověla jedné z podmínek, nenapomohla však splnění podmínek dalších. To není vada dotace, ale zpracovatelů.)

Rozhledny v údolí vůbec, ale vůbec nevymyslela EU. Ty vymysleli čeští úředníci, chtějící splnit úkol čerpat dotace bez ohledu na jejich smysl.

Ad 2 - Ano zpracování podkladů pro dotace je náročné. Zejména v ČR. Že by za to mohla EU? Neschopnost dělat něco jednoduše je patrné i ze srovnání náročnosti dotací po covidu u nás a v ostatních státech.

Ad 3 - Ano, ze zahraničních (úspěšných) investic odtékají dividendy (tedy výnosy investice) do zahraničí. Je pravda, že bez těchto investic by neodtékaly - žádné by nevznikly. Když uvážíme jen autoprůmysl: myslíte, že by Škoda auto bez obrovských (zahraničních) investic byla tak úspěšná? Resp. že by vůbec existovala? Byl někdo s českým kapitálem, kdo by postavil PSA či Hyunday? Nebo by snad stály jiné fabriky za český kapitál? Ne, jen by stály mnohonásobně větší fronty před pracovními úřady. Takže rodinky by dostaly houby a ještě by jim něco ubylo.

Jen na okraj: Nikde, ale vůbec nikde není řečeno, že dividendy, proudící "českým subjektům" jsou nutně investovány u nás. Není to pravda ani náhodou - viz např. ČEZ.

Pokud by se česká ekonomika stala uzavřenou, měli bychom kulové!! (Věta: "Pokud by česká ekonomika zůstala ekonomikou uzavřenou" je historickým nesmyslem. Naše ekonomika nikdy ekonomikou uzavřenou nebyla. Ani náhodou.)

Vtipálek, ďakujem dobre ste nás pobavili karma

Vy jste tu ekonomiku musel vystudovat na VUMLu. Jinak není možné, aby taková slátanina vůbec vznikla. Jako z Okamurova facebooku.

Ač nejsem ekonom, pokusím se odpovědět samoatatným blogem.

Čtyřicet let komunismu československé hospodářství přivedlo k bankrotu, socialistický režim náš stát vpravdě vytuneloval. Komunisté k majetku přišli masovými krádežemi, vražděním a likvidací celých skupin obyvatelstva. To nebylo dílem jednotlivců, to má komunismus zabudované v podstatě systému, který vytváří lidi závislé, slabé a bezmocné. Komunismu to jsou otrávené řeky, zdevastovaná krajina, jedna z nevyšších úmrtnosti v celé Evropě, zdravotnictví, týkající se vybavení na úrovni rozvojových zemí. Já jsem velkou část svého života prožil v tomto zrůdné režimu a nikdy jsem se neměl tak dobře jako v současné době. Tak jako každý mám výhrady k politice, ale to považuji za normální, ale jinak jsem spokojený člověk. Tohle lez nalézt v archivu UV KSČ. V roce 1988 proběhlo stranické školení při kterém soudruh Bartošík z Úřadu vlády České socialistické republiky projev, ve kterém uvedl, že v ČSSR žije 20% obyvatel pod životním minimem. Na obnovu strojírenství chybí 700 miliard korun. Žijeme na dluh dalších generací. Miroslav Petráň, z Úřad vlády České socialistické republiky na uvedeném stranickém školení pronesl. „ Je kritická čistota vod, ovzduší a půdy. Je poškozeno 27% lesů, za dva roky (1990) by to mohlo být 47% plochy lesů. Snižuje se úrodnost půdy, nízké pH (kyselost), velká eroze a fyzikální změny. Voda obsahuje mnoho NO2, NO3, reziduí a je znečištěna fekáliemi ze sídlišť. Vltava pod Prahou má 4. stupeň, to je úroveň běžné stoky. Vrátit stav životního prostředí na úroveň 50. let by stálo 110 miliard korun. Zastavit zhoršování by stálo 55 miliard, ale do konce pětiletého plánu bylo proinvestováno jen 17 miliard. Nárůst spotřeby vody na obyvatele, ze 170 lt na 400 lt. (včetně průmyslu). Také se ohromné množství vody ztrácí v rozvodech, v Praze je to 30% vody. Pouze 1% vody lze používat pro kojence. Nelze zatím čistit stopy těžkých kovů.

Já jsem v tu dobu měl plat 2 500 Kč a moje žena 1 300 Kč. Inkaso bylo 600 Kč, ( dnes 5 500 Kč) boty stály 300 Kč, dámské kozačky 600 Kč, dětské boty stály 150 Kč, bunda na dítě 300 – 350 Kč. Pračka v tu dobu byla za 10 000 Kč, video v té době stálo 30 000 Kč. Pokud žena byla na mateřské a měla 600 Kč a to 26 týdnů a pak už nic. U druhého dítě to bylo 1200 Kč a to 26 týdnů a pak do dvou let 500 Kč. Porovnejte to s dnešní mateřskou. Máslo stálo 10 Kč to je, jako kdyby stálo dnes 100 Kč. Kilo hovězího stálo 36 Kč, to je jako kdyby dnes stálo 360 Kč. Když jsme si vzali barevnou televizi na multiservis, tak jsme po dobu šesti let platili 360 Kč měsíčně Tak ať mně někdo vykládá, jak bylo za komunistů dobře.

Ono záleželo na jisté legitimaci. Pan autor článku měl asi tu správnou, která mu teď už není nic platná.

nebudu komentovat autorem uváděné argumenty, jisté je, že pokud v tom totalitářském spolku zůstaneme, zapláčeme, jen co klekne automobilová výroba ani ani merkelové rotačky, které tisknou papír na vyžádání evropskou ekonomiku nezachrání

Nedostatek potravin domácího původu v době komunismu byl do té doby řešen rozsáhlými dovozy ze zahraničí (přitom asi 40 % dovozů pocházelo z kapitalistických států), na které bylo například v roce 1963 vynaloženo 3,47 miliardy Kč, přičemž průměrná měsíční mzda sotva dosahovala 1 400 korun hrubého.J enže prostředky na dovoz potravin v důsledku celkového hospodářského poklesu velmi rychle vysychaly a nejvyšší komunistické vedení stálo před zásobovací krizí do té doby nevídaných rozměrů. Byla zvolena cesta výjimek z jakostních norem potravin“, o kterých řadovému obyvatelstvu pochopitelně nikdo oficiálně neřekl ani slovo (údaje o složení nepodléhaly současné regulaci, takže bylo možné na obalech o lecčems pomlčet), aby snad někoho nenapadlo domáhat se kvůli podstatně nižší kvalitě jídla také odpovídajícímu snížení spotřebitelských cen. Například jenom na nekvalitním másle si komunisté naplánovali připravit občany o 154,6 milionu Kčs...potravinářské podniky na pokyn „strany a vlády“ šidily na surovinách pečivo a cukrovinky (např. u slaných loupáků poklesl podíl tuku z 28 na 13 %, u listového těsta z 28 na 20 %), masné výrobky byly nastavovány vaječnou melanží nebo moukou a mléčné výrobky byly ve velkém „křtěny“ vodou, takže jejich kvalita klesla na nejnižší úroveň v Evropě. Československé konzumní mléko mělo kvůli tomu v roce 1962 nejprve 2 % tuku a od roku 1963 dokonce jenom 1,8 %, zatímco rakouské mělo 3,6 %, belgické 3,2 %, dánské 3,8 %, západoněmecké, francouzské, holandské nebo švédské 3 % tuku. Poláci produkovali konzumní mléko s obsahem 2,5 % a 3,2 %. Dokonce i v Sovětském svazu se obsah tuku v mléce pohyboval kolem 3,3 %... Také ředění másla vodou (čs. máslo obsahovalo až 22 % vody, zatímco ve většině evropských zemí máslo obsahovalo max. 16 % vody) a tak dál.