2 články moci výkonné = rozpor s teorií řízení

Řízení = proces, který se skládá ze tří činností: Rozhodování - provedení rozhodnutí - jeho kontrola. Dle Ústavy ČR máme 2 na sobě nezávislé články moci výkonné...ústavní krize...

V souvislosti se současnou ústavní krizí jsem již nucen napsat veřejně to, co vím již léta:

Dle Ústavy ČR máme 2 na sobě nezávislé články moci výkonné. To je v rozporu s obecnou teorií řízení, společnou pro VŠECHNY řídicí procesy: v živých organismech, strojích i lidské společnosti.

Každé řízení se skládá ze tří základních částí:

- rozhodování (až do rozhodnutí),

- provedení rozhodnutí,

- jeho kontrola.

Živý organismus má před sebou potravu:Rozhodování: mám hlad, potřebu jíst, (buňka: potřebuji kyslík): ANO - NE

Provedení rozhodnutí: jím, saju kyslík,

Kontrola: jsem najeden, (buňka: mám dostatek kyslíku): ANO-NE,

Podle výsledku kontroly se rozhoduje, zda ještě jíst a totéž, nebo něco jiného nebo již nic.

Atd. stále dokola.

Bez kontroly nejde o řídicí proces – např.:

rozhodnete se, že vyvrtáte otvor ∅ 3 mm skrze prkno. Vrták ∅ 3mm nasadíte, vrtáte, vrták vytáhnete a nic nezkontrolujete. Vynesete prkno na střechu a zjistíte, že otvor není skrz prkno, ale dutina je o několik mm kratší, než průměr prkna…

Rozhodování i kontrola může být vícefázová:

Strategické rozhodování a taktické.

Kontrola též z více úhlů pohledu: měřením metrem, soulad s předlohou, finanční atp.

Příklad, kterému bude rozumět snad každý:

Trojčlenná rodina se rozhoduje, kam pojede na víkend (strategické rozhodování):

K babičce, na koncert pod širým nebem, k rybníku, (kde otec může chytat ryby, manželka se opalovat a syn plavat a flirtovat s holkami.). Dohodnou se (pro nás není důležité, jak).

Jedou autem, otec řídí. Dlouhá rovinka, na konci křižovatka, kde lze jet vlevo, rovně nebo vpravo.

Rozhodování taktické:

Matka ze staré školy kouká do autoatlasu: „pojedem rovně“, syn má tablet s navigací: „jeďme vlevo“,

Otec: „šipky ukazují vpravo“. Pro nás nyní není důležité, jak se dohadovali, ale výsledek:

Řidič dá nohu z plynu, zatočí volantem doprava, rovná volant, přidá plyn.

Kontrola:

Matka, která zvedla hlavu od autoatlasu: „Teď vidím, že šipky ukazují, že jedeme správně, asi nová silnice, která v atlase vůbec není…“

Syn: „to jsou objížďkové značky, navigace o ní nevěděla, asi se stala vážná nehoda a stačili osadit provizorní značky.“

Otec: „Vždyť-sem-to-viděl“.

(Samozřejmě je možné, že naopak otec sledoval dlouhodobé značky, objížďkové nebyly osazené, ale navigace již věděla o vážné nehodě se znečistěním nebezpečnou látkou, takže silnice je uzavřena na dlouho a stojí tam policista se zastavovacím terčem…musí se na bezpečném místě otočit a jet zpět…).

Strategické rozhodování = kam na víkend = diskutovali všichni.

Dokonce i taktické rozhodování před křižovatkou = odbočit nebo rovně = všichni tři.

Kontrola = soulad s mapou, s dopravními značkami stálými, dočasnými = všichni tři.

Kolik lidí PROVEDLO ROZHODNUTÍ jet vpravo ?!

Kolik lidí dalo nohu z plynu, točilo volantem, přidalo plyn atd. ?!?: JEDEN.

Kdo v průběhu zatáčky sledoval, zda se auto neblíží krajnici vpravo či nejede do protisměru vlevo a podle toho „povolil“ či „utáhl“ natočení volantu, brzdil a po projetí zatáčky srovnal volant a přidal plyn: JEN JEDEN.

Pokud by jeden točil volantem a jiný by šlapal na brzdu a plyn a třetí by „házel blinkry“,

ŠPATNĚ BY TO DOPADLO.

Ve státě se nazývají tři části řízení: moc zákonodárná, výkonná a soudní.

Rozhodování = moc zákonodárná: poslanecká sněmovna nepřjme zákon napoprvé – návrh nejprve do výborů, ti doporučí, poté tři čtení…Nakonec přijme zákon s chybou díky 100 pozměňovacích návrhů, z nichž 70 bylo zamítnuto a 30 přijato.

Senát může zákon pozměnit a vrátit sněmovně. (Snad) je přijat lepší zákon.

Dle Ústavy ČR je prezident součást moci výkonné. Vláda nemůže prezidentovi nic nařídit a on nemůže nic nařídit vládě. Již v minulosti jsme zažili, kdy vláda (např. Lisabonská smlouva a mnohé jiné) něco chtěla, ale bez podpisu prezidenta nemohla…

Kontrola = moc soudní = soustava soudů od okresních přes krajský až po nejvyšší a ústavní, ale i ÚOHS, Nejvyšší kontrolní úřad aj. = kontrolují, zda nebyly porušeny zákony, zda bylo provedeno v souladu nejen se zákony, ale i s podzákonnými normami.

Proti rozsudku soudu se lze odvolat k vyššímu, kde nikdy nerozhoduje samosoudce, nýbrž 3členný senát, o důležitých věcech rozhoduje 15členný Ústavní soud v plénu většinou hlasů (min. z 10 přítomných).

Proti rozhodnutí úřadů se lze odvolat k vyššímu nebo k soudu.

Tedy kontrola vícestupňová.

Ovšem některé pravomoci moci výkonné má dle ústavy výlučně vláda (kolektivní orgán), některé výlučně 1 prezident.

V lidské společnosti, která má dost lidí, i nadbytek, by neměla být žádná pravomoc svěřena jednomu člověku bez možnosti odvolání.

Mnozí lidé zírají na předsedu vlády jako na samovládce. Nikoliv – vláda o každém rozhodnutí hlasuje a každý člen vlády má jeden hlas, i předseda. Jedině v případě rovnosti hlasů rozhoduje hlas předsedy, neboť je přeci třeba něco udělat.

Např.: utáhnout šrouby nebo nechat je, jak jsou= 7 hlasů ku 7 hlasům…rozhodne hlas předsedy.

V kolektivních orgánech je velice nepatrná možnost, že v nich většinu získají lidé pomatení, narcisové, diktátoři atp..

Státy, které si na demokracii nehrají a nemají feudální minulost, hlavu státu vůbec nemají resp. mají kolektivní hlavu státu – o tom můj příští blog.

Proto navrhuji zrušit v Ústavě funkci prezidenta bez náhrady a jeho pravomoci přenést z většiny na vládu – popíši v přespříštím mém blogu.

Předem jen: nechci nyní zrušit 4P (pana prezidenta Petra Pavla), chci, aby byl do konce fčního období a poté již ŽÁDNÝ.