Anlgie, sníh, kalamita, Luton a SkyEurope díl II.

První díl jsem uzavřel cestou vozem taxi na Bus station v Bmouth, odkud jsem skutečně ve 14.40 (kde jsem proboha přišel na to, že bus jede ve 14.20 ??) odjel směr London Victoria Coach station.

Víte, ono se říká, že člověk si musí pořádně "nabít hubu", aby se vzpamatoval... A já těch postupných facek za ten jeden den, nebo spíše půlden, dostal tolik, že normální člověk by to odpískal a přebukoval let. Nikoliv tak já.

Coby bývalý řidič nejraději sedím na předních sedadlech - síla zvyku. A tak, sedíc v první řadě sedaček luxusního (na české poměry, pominu-li Jančurovy žluté stroje...)dálkového busu, jsem civěl skrze přední sklo na ubíhající silnici, která po 20 milích změnila svůj povrch z mokrého na zasněžený. Hm, to je síla, pomyslel jsem si.

Po hodině jízdy došla luxusnímu busu voda v ostřikovačích. Když si polský řidič všiml, jak se nedůveřivě dívám na vrzající stěrače, omluvně podotkl, že na TOTO opravdu nejsou busové připraveni. To byla další z mnoha šancí, které mi byly ten den dány, abych promptně vyskočil z autobusu (klidně i za jízdy) a potupeně se vrátil do svého skromného příbytku. Nojo, to bych ale ty výstrahy musel asi vnímat, nebo tak něco...

Po příjezdu do Londýna na Victorii, jsem sice zaregistroval na povrchu zemském asi 10 cm sněhu. Jenže přesvědčujte člověka, který se na horách narodil a na horách vyrostl, miluje lyžování a pokud nenapadne alespoň půl metru sněhu, odmítá mluvit o "zimě", že je oněch 10cm kalamitou...

Fotka z podveřerního Londýna se mi vůbec nepovedla - zapoměl jsem hodit auto režim na blesk. Přesto si na spodním levém okraji můžete všimnout, že sníh na ulici skutečně je. Otázkou zůstává, zda-li se jedná o kalamitní množství.

Polský řidič autobusu (tak kde sakra jsem. V Londýně, nebo Wroczlavi??) linky 757,který měl nás čekající přepravit na letiště Luton, nám hned po příjezdu oznámil, že odlety, ani přílety se pro dnešek nekonají. V tu chvíli mi opravdu došlo, že bez zpoždění to asi nebude.

Po příjezdu na Luton jsem pochopil, co znamená pojem "pocit zmaru". Haly plné cestujících, informační stolky opuštěné, jen na LCD tabulích svítí několikanásobné "canceled". A je to.

Hledám přepážku SkyEurope. Po třetím kolečku po hale se ptám u checkinu společnosti easyJet, jestli netuší, zda vůbec - případně KDE - se tu někde nachází pult SkyEurope. Pobavený úsměv asistentky mne utvrdil v narůstajícím přesvědčení, že SkyEurope byla "skutečně dobrá volba". Nacházím dovedně ukrytou asistentku SkyEurope a snažím se z ní vymáčknout COKOLIV, co mne posune o něco blíž k ČR. Po zhruba desetiminutovém a naprosto zbytečném snažení jsem pochopil, v čem tkví podstata existence lowcost aerolinií - neručí vůbec za nic. Budiž. Jsem přebukován na nejbližší možný let - tedy ve středu ráno možná odletím. Do té doby si musím nějak vybojovat kus letištní podlahy. V duchu mi naskakuje scénka, ve které Heidi Janků čte z deníku dospívající dívky z Ostravy . Hned na začátku je tam postesknutí hlavní sedmnáctileté hrdinky ve znění "ZA CO?? PROČ??" - taky si říkám. Jdu si koupit první kafe.

Po 6ti hodinách znám halu letiště jak svý boty. Kdyby někdo potřeboval nákres, klidně napište - ta hala mi z hlavy jen tak nezmizí. Je čas na kafe - kolikátý už?? WiFi od BT už si nekoupím, nejsem magor (doufám!!!), abych platil 5£ za 90 minut přístupu na net - to nejdůležitější jsem už vybavil nákupem 60 minut za 2x3,90£... Sprchy jsem nenašel, záchody začínají zapáchat (byť letištní personál se snaží je udržet v čistotě...), jsem upocenej, olepenej, určitě smrdím jak psí kšíry, a z letištních hlášení, která jsou v angličtině, arabštině, francouštině a POLŠTINĚ, jsem už doslova nasranej. Kdy začne drahá královská koruna respektovat, že do Evropy patří i ČR a Češi??????

12 hodin na studené podlaze letiště, střídavě spím, chodím, kouřím a piju kafe. Pomalu začíná svítat. První lety jdou na odbavení. Když si uvědomím, že ostatní budou co nevidět pryč, zatímco já se tu budu poflakovat ještě 24 hodin...

Udělal jsem fotku ranního sněhu na Lutonu. To aby bylo jasný, jak šílený hromady sněhu zabránili hrdiným zaměstnancům letiště ve zprovoznění letové dráhy.

Stres se na mě začíná nebezpečně projevovat - když zaslechnu arabštinu, nebo nedej bůh polštinu, mám chuť vraždit. Tak tedy je to pravda, co mi říkali známí: do UK jsi přijel jako tolerantní člověk, a do ČR se vrátíš, jako absolutní rasista. To je fakt šílený...

Blíží se úterní večer - mých "24 hodin" na podlaze (letiště). Jdu si zapálit cojávimkolikátou cigaretu. Dívám se na startující letadlo a v ten moment prostě ztrácím kontrolu. Típu nedopalek a jdu na přepážku SkyEurope.

Výsledkem mého monologu s asistentkou SkyEurope je fakt, že mění můj let - odletím za hodinu a půl prvním spojem na Prahu.Volám domů, na security boardu ujišťuju pracovnici, že mi OPRAVDU NEVADÍ, když vyhodí pikslu body spraye - co na tom, že to byla přírodní kosmetika...

Na let nastupujeme na gate 22. Když vidím letadlo s nápisem BULGARIAN AIRLINIES, nejsem schopen slova. Nejvíc mě fascinuje omlácenej čumák Boeningu 737 - používaj to jako demoliční kouli??

Jsme ve vzduchu - zatím. Mám z toho letadla divnej pocit. Jdu na toaletu. Všechno vrže a skřípe. Když vylezu ven, ptám se letušky, jestli viděla ten katastrofickej film, ve kterém se zachrání jen cestující, který byl na toaletě. A tak jestli by mi ten záchod nemohli rezervovat... Nezdá se, že by nebohá slečna můj pokus o vtip ocenila kladně...

Jsme doma. Přistání bylo dobrý - pilot se opravdu snažil, aby ten starej křáp sednul jemně. Mám asi 15 minut, než přijede brácha, dám si kafe - poslední na svojí cestě. 40 kč za piccolo z nonstop samoobslužky ČSA mě už fakt nemůže rozhodit...

Je 01.15, středa, jsem doma. Po 33 hodinách cesty. Od matky se dozvídám, že Londýn stále bojuje s nejhorším přívalem sněhu za posledních 20 let.

Co bude, až v Anglii SKUTEČNĚ napadne hodně sněhu??