A Boy - hodně reálný film

který mne dostal - doslova a do písmene. Již delší dobu mám v sobě dvě témata. Jedno se týká otázky rasismu (něco ve smyslu - jsem, či nejsem rasista, když nejsem ochoten akceptovat naprosto odlišné a pro Evropana nepochopitelné jednání člověka jiné národnosti?), druhé pak agrese, se kterou se v Anglii setkávám vlastně víkend co víkend.

Jenže jsem neměl odvahu sednout a psát. K jednomu tématu mne nakonec nakopl film, který jsem našel ve sbírce svého souseda a jehož název jsem použil v titulku tohoto zápisku - Chlapec.

Netužím, zda se jedná o fiktivní příběh, či zda byl film natočen podle skutečné události. Co naopak vím velice dobře, je skutečnost, že po shlédnutí filmu, který dle mého soudu mistrně zrežíroval  John Crowley a hlavní role se neméně mistrně chopil herec Andrew Garfield, jsem si zapálil cigaretu a nechával jsem v sobě doznít zážitek.

Kdybych Vám popsal, o co v tomto filmu jde, připravil bych možné budoucí diváky o vlnu pocitů, které divák prožívá od prvních minut filmu. Zjednodušeně, a velmi stručně řečeno - snímek na diváka "vysype" plnou krabici (velkou krabici) vjemů. A po skončení filmu zůstane na Vás, aby jste si tu hromadu pocitů přebrali, jak uznáte za vhodné.

A jak to souvisí s agresí??

No, nečekaně hodně. V určité části filmu je divák konfrontován se situací, kdy se hlavní hrdina, účasten pátečního diskotékového reje, se zaplete do rvačky, která má pro mne dost nečekaný a brutální průběh - ve své podstatě, filmový hrdina v oné chvíli dost nešetrně kope do jiného mladíka, který leží na zemi a nemůže se vlastně již nijak bránit. Ojoj, velmi reálně natočená scéna...

A já jsem si vlastně uvědomil,že ono násilí není jen doménou nějakého filmu. John Crowley jen velice přesně a pravdivě natočil v oné filmové sekvenci všední běh všedního víkendového večera, kdy se mladí borci a borkyně po celotýdenním úsilí jdou opít do němoty, a k tomu si v závěru svého reje střihnou nějakou tu rvačku, v níž skutečně mnohdy dochází i na kopance do těla, ležícího bezmocně na zemi. A to s brutalitou, proti které jsou hospodské rvačky v Čechách vlastně neškodným kočkováním.

Teprve po shlédnutí tohoto filmu mi naplno došlo, proč mi soused, z jehož videotéky je onen film, dával krátce po mém příjezdu vážně míněnou radu:

"Hele, jestli se tady někdy dostaneš do situace, která bude vypadat vyhroceně, tak si zapamatuj jedno. Omlouvat se, omlouvat se, omlouvat se. Pořád. A když to bude jen trochu možný, tak protistranu pozvat co nejrychlejš na drink, na baru zaplatit za oba jakoukoliv cenu a fofrem vypadnout."

Začínám mít nepříjmené tušení, že tato rada nebyla jen plácnutím do vody.

Hezký večer z Bournemouth.

P.S.: Abych nezapomněl - dokreslím pointu. Minulý týden nám na restaurantu parta ožralých mladíků rozkopala vstupní dveře. Jedna část bandy stála venku a kopala do dveří, protože druhá část bandy stála uvnitř a nesmyslně provokovala tu první část tak dlouho, až to skončilo totálně rozkopanými dveřmi, bezpečnostní fólie nevyjímaje. Holt jinej kraj, jinej mrav...