Příliš nízká porodnost

Poslední dobou se čím dál častěji setkáváme s informacemi o propadu porodnosti. Ach ti mladí... Jenže propad porodnosti je spíš vizitka celé společnosti.

Nic se neděje bez důvodu a k tomu, aby měl někdo děti, musí též existovat patřičné důvody. V minulosti to bylo třeba ekonomické zajištění na stáří nebo společenský tlak. Tyto dva důvody dnes již neplatí a platit alespoň v nejbližší době zřejmě nebudou. Dále tu jsou pocit „budování“ a též pocit smyslu, naplnění. To první zahrnuje, že jsme jako rodina součástí nějaké větší komunity, která má vizi budoucnosti, či že svým dětem něco předáme, třeba firmu, živnost, nebo aspoň své hodnoty a pohled na svět. To druhé zahrnuje rodičovský pud a pocit naplnění z toho, že tu jsme pro někoho, s kým zároveň sdílíme svůj život.

Tyto dva důvody jsou či mohou být stále platné. Příliš jim ovšem neprospívá, že naše společnost, kromě pochybného zachraňování světa skrz zelený úděl, žádnou vizi ani cíl nemá. Rodina má sice stále svoji vážnost, ale spíš takovou implicitní, než že by byla nějak moderní a cool. Ve skutečnosti je to spíš soukromá věc, než že by se veřejně nějak příliš mluvilo o důležitosti rodin. Protože když společnost nikam nesměřuje, proč by mělo být důležité její přetrvání a tudíž existence rodin? Pak je tu životní naplnění. I zde je situace složitější. Naplnění dnes může poskytovat vícero aktivit, můžeme svůj život zasvětit nějaké práci, duchovnímu úsilí, někdo si chce jen užívat a jiný před otázkou smyslu a naplnění raději neustále utíká pomocí různých rozptylovačů, třeba multimédií.

Dále můžeme zaslechnout materiální argumenty, jako že doba je taková a maková, je to drahé a kdesi cosi. To sice může být pravda, ale není to argument proti rodině. Tu měli lidé i v mnohem horších dobách, ve kterých by naše dnešní realita byla považována za jakési nebe. Ba dokonce čím hůře se lidé ve světě reálně mají, tím větší mají rodiny! Problémy jde vidět dvěma způsoby - můžeme se na ně vymlouvat, nebo je můžeme brát jako výzvy. Tento argument je tedy spíše zástěrka a způsob, jak se vyhnout konfrontaci se skutečnými důvody.

Existenci rodin by zřejmě podpořilo povědomí o obecném směřování a cílech. To by motivovalo lidí podílet se na budoucnosti i tím, že do ní přivedou více potomků. Dokonce i materiální problémy se snáší snáz, pokud lidé mají pocit smyslu. Tato odpovědnost, uvažovat konstruktivně o budoucnosti, není jen na politicích, ale spíše na všech. Dále, pokud má zdrojem životního naplnění být rodina, je třeba předat potomkům informaci, že mít rodinu je něco skvělého, veskrze pozitivního, co výrazně mění život k lepšímu. Tím se nechce říci, že nemít rodinu je nějaká katastrofa, ale zkrátka pokud se rodiče rozvedou nebo je jejich pojetí rodičovství plné stresu, podvědomá a někdy i zcela vědomá zpráva o výhodnosti rodičovství je jasná. A to zvláště u citlivějších jedinců. Zde je třeba pochopit, že mít děti není ani nikdy nebylo „jen tak“. Ona to opravdu je velká životní investice a důležitá okolnost. V minulosti se to jen tolik neřešilo, byla to automatická volba. Jenže dnes není. Kromě zdravého sebevědomí je třeba potomkům předat poznání, že dobrovolně obětovat část své svobody a realizovat svoji svobodu v rámci rodiny, kruhu vzájemné péče a pozornosti, může ve výsledku přispět k vyrovnanému a naplněnému životu více než cokoli jiného. Tato informace není v žádném případě jasná či zřejmá. Každý člověk ji pochopí v nějakém věku (pokud vůbec) a od toho věku se může odvinout, jestli nějaké děti bude mít.

Situace je samozřejmě složitější a každý člověk je unikátní a má svůj specifický přístup k rodinným otázkám. Rozhodně však nelze spoléhat na to, že krize porodnosti se vyřeší nějak sama od sebe. Možná nám pomůže automatizace a chybějící pracovníky nahradí roboti. Možná. Anebo je nahradí cizinci. Z východu. Máme tu mnoho Vietnamců, Ukrajinců, Rusů a dalších. Pro případ, že tu v budoucnu nebude dostatek mladých Čechů, bychom si měli všichni pořídit takový malý slovníček základních frází v několika cizích jazycích, např. ruštině a ukrajinštine. Jednou možná přijde vhod.