Pěkně napsáno.

Jako povinnou četby by si to měli opakovaně číst místní " permanentní revolucionáři" házející vše ruské do jednoho pytle. Hlupáků je jak naseto.

Především by si to měli přečíst naši rusofilové, v čele s poslancem Foldynou.

Působivé příběhy. Díky!

..naprosto fascinující příběh o lidské odvaze...

Jak se vám s těmi hladovými bouřemi rýmuje fakt, že jsme dle oficiálních statistik dovezli z SSSR od r. 1948 do 1967 22 milionů tun obílí.

Mně při tom pomyšlení hořkne vzpomínka na vynikající chléb ze sádlem, který jsem jídal.

A mimochodem rýmují se zde uváděná fakta třeba s tím, co je uváděno v Tajné zprávě č.4 od Hanzelky a Zikmunda? A proč si ti hladovějící nekoupili potraviny na kolchozních trzích.

To, že bolševici vyváželi obilí jinam, ještě neznamená, že jejich vlastní lidé nezmírali hlady. Vaše poznámka o tom ,že si hladovějící obyvatelé mohli přeci koupit jídlo na kolchozních trzích je podobna té o nedostatku chleba a koláčích. Jenže tenkrát to, oproti vám Marie Antoinetta, myslela v žertu.

Naprosto výjimečný příběh. Karma.

Díky. SSSR byl opravdu zajímavý experiment. Svědčí o tom mnoho knih.

Pěkné, toto jsem nevěděl. Díky.

Jsou to ale paradoxy, Rusko se v současnosti stalo největším vývozcem pšenice na světě a to bez ukrajinské černozemě.

Ale rozhodně není největším producentem. Tedy to v reálu znamená, že zatím co jeho občané žerou otruby, stát v zoufalém nedostatku deviz prodává pšenici jinam.