Hon na ajťáky: Kacířství moderní doby

Bylo nebylo jedno malé okresní město, kde na úřadě seděl Jiří Novák, jediný IT pracovník široko daleko. Jednoho pochmurného podzimního dne přišla nová směrnice: „Zákon o kybernetické bezpečnosti a kritické infrastruktuře“.

Jiří měl na starosti dvanáct serverů, padesát počítačů, nespočet tiskáren a samozřejmě také všechny mobilní telefony starosty a zastupitelstva. Jeho kancelář v suterénu radnice byla spíše komůrkou, která připomínala středověkou kobku - ostatně i jeho pracovní doba byla podobně neomezená.

Starosta, muž s technologickými znalostmi na úrovni polního telefonu, svolal mimořádné zasedání.

„Kolegyně a kolegové,“ pronesl slavnostně, „ministerstvo vydalo novou směrnici. Od zítřka jsme kritickou infrastrukturou státu!“

Paní Horáková z matriky zvedla obočí: „To znamená co přesně?“

„To znamená,“ starosta si nasadil brýle a četl z papíru, „že musíme implementovat řízení bezpečnostních rizik, zavést systém detekce kybernetických bezpečnostních událostí, vytvořit bezpečnostní politiku...“ hlas mu selhal, „...a spoustu dalšího.“

Všechny zraky se upřely na Jirku, který seděl v koutě místnosti.

„Jiří to zařídí,“ prohlásil starosta rozhodně. „Má na to přece celé IT oddělení!“

IT oddělení. Jiří se hořce usmál. On, jeden kancelářský stůl a věčně se sekající kávovar.

V následujících dnech začala moderní inkvizice. Každý, kdo měl problém s počítačem, obviňoval Jirku, že neplní novou směrnici. Místostarostka nemohla otevřít přílohu v e-mailu? Jasné porušení kybernetické bezpečnosti! Sekretářce nefunguje tiskárna? Kritické selhání infrastruktury!

„Jiří, kdy bude ta... ehm... kyber-bezpečnostní věc hotová?“ ptal se starosta každé ráno.

„Pracuji na tom,“ odpovídal Jiří s kruhy pod očima.

Mezitím se na radnici objevili auditoři z ministerstva. Vysocí muži v tmavých oblecích, kteří vypadali, jako by právě vystoupili z matrixu, procházeli všechny systémy, klikali, ťukali a vrtěli hlavami.

„Pane Nováku,“ oslovil Jirku vůdce auditorů, „vaše firewall pravidla jsou nedostatečná, VPN není redundantní a hesla jsou příliš slabá.“

„To vím,“ povzdechl si Jiří, „ale když jsem žádal o rozpočet na vylepšení, byl jsem odmítnut.“

„To nás nezajímá,“ odsekl auditor, „zákon je zákon.“

A tak začal skutečný lov na čarodějnice. Jiří přestal chodit domů. Jeho manželka mu nosila čisté oblečení a jídlo do suterénu radnice. Postavil si tam provizorní lůžko z krabic od serverů. Jeho telefon vyzváněl nepřetržitě.

„Jiří, mám na počítači takové červené okno, co mám dělat?“ „Jiří, nefunguje mi internet!“ „Jiří, proč mi tiskárna tiskne jen prázdné stránky?“

Jednoho dne se na dveřích Jiřího kobky objevil papír: „POZVÁNKA NA VEŘEJNÉ SLYŠENÍ VE VĚCI KYBERNETICKÉ BEZPEČNOSTI“.

V zasedací místnosti radnice se shromáždili všichni zaměstnanci. Jiří seděl na židli uprostřed místnosti, podobně jako odsouzenci na středověkých procesech.

„Pane Nováku,“ začal starosta slavnostně, „je vám známo, že naše systémy stále nevyhovují zákonu o kybernetické bezpečnosti?“

„Ano,“ přikývl Jiří unaveně.

„A je vám známo, že na implementaci máme už jen týden?“

„Ano.“

„Co k tomu řeknete?“

Jiří se zhluboka nadechl. „Řeknu to takto: potřebuji buď větší rozpočet, nebo více lidí. Nebo obojí.“

V místnosti zavládlo ticho.

„To není možné,“ zavrtěl starosta hlavou, „rozpočet je napjatý.“

„Pak tedy potřebuji zázrak,“ pokrčil Jiří rameny.

A tak byl Jiří odsouzen k „upálení“ – tři dny a tři noci bez přestávky pracoval na implementaci všech požadavků. Když konečně dokončil poslední bod směrnice, zhroutil se na svůj improvizovaný gauč.

O dva dny později přišel audit. K překvapení všech Jiřího řešení prošlo.

„Gratuluji,“ prohlásil hlavní auditor, „splnili jste minimální požadavky zákona.“

Na radnici vypukly oslavy. Starosta Jiřímu osobně poděkoval a dokonce mu nabídl den volna.

Ten večer, když se Jiří konečně vrátil domů, našel na stole dopis. Byla to pozvánka na další školení: „GDPR v kontextu kritické infrastruktury - nové požadavky“.

Jiří se jen usmál, sedl si na pohovku a v tu chvíli skutečně vyhořel – usnul a spal nepřetržitě celých 24 hodin.

Mezitím na ministerstvu vznikala nová směrnice o povinném zavedení umělé inteligence v městských úřadech. Ale to už je jiný příběh z moderního honu na čarodějnice.