Brutální politika Izraele škodí i Česku aneb český historický mindrák je opět zde

Asi tady dost lidí naštvu. Ale nemohu jinak, protože mě lidská katastrofa na Blízkém východě, ale i většinové vnímání té situace u nás v Česku trápí už pár měsíců. Teď už to musí ven.

A vyzývám její excelenci Annau Azari, aby zpravila svou vládu, že ne všichni Češi podporují vaši barbarskou politiku, která má za následek přes 60 000 mrtvých jen v Gaze. Trpělivost Česka není nekonečná.

Jestli jsme se rozčilovali nad ruskou krádeží Krymu, jestli jsme slzeli nad zrůdnostmi v Rwandě, pokud nám vadilo etnické vyhánění v Kosovu, tak nás nemůže nechat chladným i současné silně nehumanitární až barbarské jednání Izraele v Gaze. Jen připomeňme – úplná izolace celé enklávy se 2 miliony lidmi na území desetiny Prahy, nevpouštění humanitární pomoci, rozparcelování celého území, destrukce 70 % budov v oblasti (připomíná to Stalingrad), koncentrace lidí do několika málo oblastí, kde bude distribuováno jídlo, evidentní přípravy na budoucí kompletní vyhnání všech Palestinců a zábor půdy pro Izrael atd. To je jednak brutální pomsta za brutální barbarský čin, ale pomsta neadekvátní, navíc kombinovaná s chladným a zrůdným kalkulem premiéra Netanjahua na politické přežití.

Protiví se mně křiklouni, kteří neumí nic jiného, než se nechat najímat na cizí akce a vyřvávat „From the river to the sea, Palestina must be free“. Ale čeho je moc, toho je příliš. Připomínám, dějiny na Blízkém východě nezačaly v říjnu 2023. Izrael jedná tak, jako kdyby do mého domu přišel soused, se kterým mám neustálé spory, zabil mi manželku a já v reakci na to zabil nejen jeho a jeho manželku, ale i jeho děti a ještě mu obsadil jeho dům a preventivně zabral i pozemky dalších lidí okolo.

- Tohle konání je zcela nemorální, poškozující základní normy mezinárodního práva i obecně humanitárních a lidských principů. Připomínám – jsou tam statisíce dětí i žen.

- Izrael a jeho obhájci argumentují – ovládá to tam Hamás, rozkrádá pomoc, pokud tam bude, nic nedáme, nikomu nepomůžeme. Nejen Hamás, ale i Izrael si tak bere za rukojmí právě ty malé děti i ženy. Jak mohou ty děti a ženy ovlivnit, jestli tam bude nebo nebude Hamás? Izrael jako okupační velmoc nese plnou odpovědnost, nikdo ji z něj nesejme.

- Stranou teď nechám známá fakta, že izraelská hranice s Gazou nebyla před útokem Hamásu dostatečně chráněna, protože bezpečnostní síly byly přesunuty na západní břeh, kde měly chránit židovské osadníky, kteří terorizují zdejší Palestince (a kde nikdy žádný Hamás ani nebyl), že Netanjahu a jeho agenti záměrně Hamás podporovali, aby oslabili jiné palestinské frakce, stejně jako nyní v Gaze vyzbrojují jiné ozbrojené gangy, což sám Netanjahu otevřeně přiznává.

- Netanhaju současnou vojenskou avantýru -připomeňme i útoky proti Iránu a v Sýrii (podle mě obojí velmi sporné) – zcela jistě realizuje kvůli i tomu, aby se udržela jeho vláda závisející na podpoře extrémistů a on nemusel do vězení. To je koneckonců jiná věc, to samotní Izraelci jistě pak posoudí sami. Ale co my a naše vnímání, rétorika a činy?

Izrael svým brutálním jednáním poškozuje zájmy Česka

- Tohle barbarské jednání Izraele v Gaze je hluboce zavrženíhodné nejen z morálního hlediska, ale i ryze praktického bezpečnostního. Výrazně oslabuje mezinárodní pravidla, na nichž je hodně závislá i bezpečnost Česka jako středně velké země. Jak bude ostatní svět věřit nám, když budeme hájit práva Tibeťanů, právo Tchaj-wanu na sebeurčení, právo Ukrajiny stanovit si svůj směr, zkrátka svobodu a demokracii po celé planetě, když jsme nejen zavírali oči nad zcela brutálními vojenskými akcemi Izraele vůči civilnímu obyvatelstvu, ale dokonce ho aktivně hájili?

- A proč je Česko tradičně tak proizraelské? Zvláště když vezmeme v úvahu, kolikrát jsme Izrael mezinárodně podpořili, ale nějak jsem si nevšiml, že by on nás podpořil také. Naopak připomeňme, jak se Netanjahu bratříčkoval s Putinem.
To vysvětlení je podle mě jednoduché – stále máme mindrák z roku 1938. Malá země uprostřed nepřátel čelí obrovské přesile a zatímco Československo se v roce 1938 neodvážilo bránit, Izrael hrdinně odolává. Zbavme se těch mindráků a hajme sebevědomě zájmy Česka a hodnoty, ke kterým se jinak verbálně hlásíme všude na světě. Tedy rovnost, lidská práva, humanitární ohledy. Ano, ohledy i na ženy a děti národa, který se „proslavil“ terorismem. I oni jsou lidské bytosti, i oni mají práva, i oni si zaslouží naši pomoc a ochranu. Pokud nad tím budeme zavírat oči, „protože Izrael“, tak se nám to vrátí, jindy a jinde, ale vrátí. A bohužel po právu.

- A fakt na mě nechoďte s tím, že zlu je třeba se postavit a vymýtit ho do základů a že s teroristy se nevyjednává a že napadený potřebuje pomoci. Protože zdaleka nejsilnější zemí na Blízkém východě je právě Izrael, navíc s USA v zádech. Na obě nohy proto kulhá analogie s Mnichovem a mnichovanství.

- Už slyším, jak mně někdo obviňuje z antisemitismu. Všimněte si podoby té rétoriky – jako ruská diktatura všechny své oprávněné kritiky šmahem odmítá jako rusofobii, stejně tak extrémistická izraelská vláda na kritiku z celého světa odpovídá poukazem na holocaust a antisemitismus. Jak trapné, jak nepřípadné, jak vyčpělé.

Přidejme se jako Česko k Francii, Velké Británii a dalším a uznejme Palestinu. Je to i naše dlouhodobá politika – dvoustátí. Ano, aby to fungovalo, musí souhlasit i Izrael. Ale i tohle gesto má smysl – jako výraz toho, že dokážeme hájit principy, které jinak všude ve světě hlásáme, i v situaci, kdy nám je to samotné nepříjemné, i vůči vlastním dosavadním spojencům a přátelům. Připouštím, že v mezinárodní politice je loajalita ke spojencům mnohdy důležitější než principy. Ale v tomto případě je loajalita ke spojenci vzdálená od principů až moc.

Trochu sebevědomí a méně mindráků prosím.