Lidé na ulici jsou buď alkáči vděční za penize na chlast, profesionální žebráci (ti budou nejdojemnější) a lidé, kteří by potřebovali celoživotní péči od nějakého samaritána, ale bez odsudku.

Většina lidí potřebuje za filantropství nějakou odměnu ve formě vděčnosti, ocenění, změny životního stylu... Lidé, kteří takovou odezvu neumí dát (nechtějí se měnit, jsou bručouni), jsou ti opuštění v ústavech nebo na ulici.

O 3 Hodiny později. Ponožky odeslány, ale paní tam stále sedí a jediné co mě utěšuje, že si v klidu pokuřuje cigaretu. Tak snad to nebude až tak zlé, jak jsem psal. I když...

Sveho casu posedavaly takoveto "starenky" u nas pred supermarkety s na kartonu napsanem mam hlad, nemam kde spat a podobne. Jedne jsem tam koupil housku, sekamou a lahev mineralky. Dostal jsem pekne rumunsky vynadano.

A kdyz jsem jel jndy necer na kole okolo, vsiml jsem si mikrobusu Ford Transit s rumunskou poznavaci znackou, jak starenku naklada.

To je skvělý projekt, i když se mi často svírá srdce, když vybírám, komu splním přání. Běžné věci - pro nás. Člověk si v tu chvíli uvědomí, jak si vlastně dobře žije, má-li milující rodinu, přátele, někoho, kdo se o něho zajímá a dává mu to nejcennější, co navíc nic nestojí - svůj čas.

Zajímavé, jak rychle se bída vrátila s kapitalismem, že. Věda, technika, digitalizce, umělá inteligence, Musk na Mars - ale chudáci kolem pořád jsou a nikoho vlastně moc nezajímají. Hlavně že máme vakcíny... Jednou jsem na Kavčích Horách, když jsem tam ještě pracoval, potkával starší paní v parku (maximálně 60), byla zima, "bydlela" tam, tj. měla pár zavazadel na lavičce u křoví, protože , jak říkala, čekala na důchod a pak to bude vyřešeno. Tvářila se statečně. Dal jsem jí jednou tak 50 korun, vše drobné v kapse, a řekl jí, ať jde na kafe. Pak jsem přemýšlel, že vlastně těch 50 korun nic moc - polívka a pár rohlíků, nebo chleba. Jednoho dne už tam nebyla, začínalo sněžit. Pod Libeňským mostem, když jsem chodil zkratkou, jsem jednou viděl spát asi 50letého chlapíka - překvapila mě jeho inteligentní tvář. Vypadal jak Sokrates. Bezdomovci pospávali v parku pod Letnou v Praze jen tak mezi křovím.

,,Jaký si to uděláš, takový to máš." Někdy i to stáří. Ač jak kdo. To není ode mne projev cynizmu, ač chápu, že to tak může leckdo vnímat. Že by onu paní jen tak ,,vyhodili" ze špitálu, mně však trošku neštymuje. Možná stačilo se jí i na leccos zeptat, a následně se pokusit i někoho kontaktovat. I kdyby ,,jenom" policii. Před mnoha lety jsem jednomu klukovi zavolal záchranku. Dostal jsem vynadáno, že je volám k opilému. Asi i byl. Za pár dní mně bylo poděkováno, že jsem mu zachránil život. Opilej sice tehdy opravdu byl, ale zkombinoval alkohol a medikamenty, které musel kvůli svému zdrav. stavu užívat. Ne vždy však je snadné se k něčemu rozhodnout, stejně tak jako cokoli ex psot posuzovat, natož, třeba i vnitřně, ,,řešit".

Smutný čtení. V okolí žije starší žena, která používá při procházkách chodítko. Dům je z kopce a občas jdeme s pejsanem a jistíme jí, někdy si postěžuje na své příbuzné a jejich nezájem. Nikdy nevím jaká použít slova a stydím se za okolní svět....i za sebe, že neumím lépe pomoci....

Petře děkuji. Sám nevím. Mě ničí i příspěvky o různých vyhozených zvířátkách, o které se starají různé útulky. Samozřejmě vždy s žádostí o dotaci.

Jsem na tyhle věci a tuhle dobu asi až příliš veliký cíťa, ale nic moc s tím neudělám. Tudíž Vám mohu v klidu napsat, že Vás naprosto chápu.