Pískoviště dějin aneb já mám víc lopatiček než ty

Čekal jsi to ty nebo ty nebo snad já? Že se blahosklonně shrbený člověku, také pohlížíš zrcadlem na svět, který rozhoduje o tobě bez tebe? No nic, tak díky za každé nové ráno ….

Vcelku našich všedních osudů, se každé ráno probouzíme do světa, do světa, kterému vlastně ani nerozumíme. Tak snad z našeho předchozího pocitu vykořistění myšlenek, se snažíme ke všemu vyjádřit s hrdostí, (schovanou v anonymitě za písmenky) , a občas i Švejkovskou vtipnou náladou.

A realita? Říkají si média. Co nám, každé ráno předkládají koláč rozumů kdo je dobrý a kdo je zlý. Toliko mi to rezonuje s čtením ještě před lety pohádek synovi o dobru a zlu.

Pohádkou nebo snad příběhem převedená představa a myšlenka médií je jak metaforou od Jestřába a na jeho Rychlé šípy. Se žlutým špendlíkem můžeš vkročit to temných uliček internetu s hledáním odpovědi: "Volíš Losnu nebo Mažňáka"

Převedeno v reálném světě, nám říkají, my jen hledíme z povzdálí a hltáme sousty zpovědí,

Já Donald, Vladimíre mám více lopatiček, ale ty jsi si udělal bábovky kousek od mého pískoviště. Do toho sluha, šéf NATO Stoltenberg, který nedokázal překročit vlastní stín jen kope kolem sebe ač flintu v jeho rukou jsem nikdy neviděl (taky usínám s pocitem klidu).Do toho nám říše středu Čína vyrostla, ać se tam  vše co pokládáme na západě za zásadní, se porušuje. To neva, plivat teď můžem na Venezuelu třebas, jde jen o peníze přeci.

Tak si to snad klucí v trojici  na pískovišti dějin vyřeší, s naším poděkováním.

Snad se zítra zase budu moci s poděkováním výše jmenovaným probudit do dalšího slunečného dne a pokračovat s Selským rozumem a jeho předáváním svému synovi.