Do Drážďan na vánoční trhy

Po loňské úspěšné návštěvě vánočních trhů v německém Chemnitz jsme se i letos rozhodli vyrazit k našim sousedům, tentokráte do saské metropole Drážďan, která je prý svými vánočními trhy přímo proslulá. Dovolte mi tedy přiblížit Vám naše postřehy a zážitky z výpravy za sváteční atmosférou v tomto východoněmeckém univerzitním městě.

Jízda autem přímo do Drážďan se nám zdála dost riskantní, minimálně z hlediska parkování a absence potřebné známky pro vjezd do centra. Nechat auto u železniční stanice v Bad Schandau (na trati Děčín – Dresden) se zdálo nejlepším řešením. Osobní vlaky tu na trati mezi Schönou a Drážďany jezdí každou půl hodinku. Schöna je sice pohraniční stanice DB a leží přímo proti českému Hřensku, se kterým je propojena motorovým přívozem přes řeku Labe, ovšem parkování v Hřensku je dost nerentabilní vzhledem k tomu, že jde jsou veškerá parkoviště v soukromým, respektive vietnamských rukou
s poplatkem „tšiset“ korun na hodinu.

Pokladna na nádraží v Bad Schandau má o víkendu zavřeno, takže jsem se v klídku usadili
v přistaveném osobním vlaku. Pokud nás náhodou budete chtít napodobovat, tak si dejte pozor na označení vagonu – osobní vlaky zde totiž mají i první třídu. Necelých pět minut před odjezdem jsme zaslechli natolik známý zvuk, že jsem se ani nemuseli koukat z okénka abychom poznali, že o pár kolejí dál zastavil osobní vlak z Děčína. Prázdný osobák do Drážďan se během pěti minut naplnil k prasknutí. Všude kolem nás se z tlačenice ozýval hlasitý, mnohdy dost vulgární hovor, zněla tu čeština i slovenčina, asi deset malých dětí ječelo jak o život … 

Pamatuju si, že jako mladíkovi z husákovi éry mi dost vadilo, když v Praze do metra nebo tramvaje nastoupili východní němci nebo italové a bavili se tak nahlas, že to bylo dost nepříjemné. To samé jsme teď zažívali my. Naši krajané, jakoby si vůbec neuvědomovali, že jsou v cizí zemi, v podstatě bohužel skoro v roli chudých příbuzných. Jízda německým vlakem pro ně zřejmě byla dost silným zážitkem, tlumené osvětlení, absolutně tichá jízda, neslyšné brzdy, vše tak vzdálené od jízdy osobákem z Děčína do Bad Schandau, na který České dráhy bůh ví proč nasazují vysloužilé lehátkové vozy, ve kterých si člověk připadá jako v době normalizace. Zajímalo by mě, jak se tvářili obyčejní němci, když do tohoto osobáku do Drážďan přistoupili, asi stejně jako my na kaji tohoto odstavce :)

Průvodčí se k nám vůbec nedostala, takže cesta do saské metropole byla gratis. Dodatečně za to děkuji společnosti Deutsche Bahn a jejím zaměstnancům. Zrekonstruovaný drážďanský „hauptbahnhof“ nás přijal vlídně i přes tu spoustu lidí, která se tu pohybovala. Stačilo se vyhnout podnapilým německým výrostkům, domluvit si místo a čas srazu na zpáteční cestu a hurá do víru vánočních trhů :) Přímo od nádraží vede „Prager str.“, lemovaná desítkami stánků s občerstvením, vánočním artiklem a svařeným vínem. Sem tam nějaký hotel, obchodní dům, jedna rušná křižovatka, krátká Seestraße a pak Altmarkt – ale to už jsme v samém centru saského hlavního města.

Altmarkt – představte si plac o rozloze pražského Staroměstského náměstí, kompletně celý zastavěný vánočními prodejními stánky mezi kterými proudí tisíce lidí tělo na tělo, desítky prodejních stánků 
s občerstvením u nichž (uprostřed tisíců proudících lidí) postávají lidé usrkávající svařené víno z keramických hrnečků. Na žádném ze stánků nechyběly zelené větvičky ani usměvavá obsluha a protože na vánoční trhy patří vánoční sortiment, nečekejte více než všemožné vánoční ozdoby, svíčky všech možných druhů a velikostí, čepice, šály, rukavice, kabelky, kuchyňské potřeby a dřevěné hračky. Je to takovej zvláštní pocit, tolik stánků, ale žádnej vietnamec :) 

V nejbližším okolí Altmarktu se mimo jiné nachází i obchodní dům Karstadt či nákupní galerie Altmarkt, kde se všemožné obchůdky předhánějí v předvánočních slevách. Nemusíte se bát, že jste tu v tý záplavě domorodců sami – ze všech stran zní náš rodný jazyk. Je to legrační, ale například v obchoďáku jakmile prodavač zaslechl češtinu, hned dotyčné pohledem provázel po celém oddělení. Asi jsme tu z dřívějška stále ne dost dobře zapsaní. Úsměvné například bylo, když jsem na tržišti něco pronesl česky a z davu se ozvalo: „Hele vole, jěště chvíli a už budu docela dobře rozumět německy.“

Určitě doporučuji svařené víno ve stylovém hrnečku s motivem drážďanských vánoc. Vyjde sice na čtyři eura, ale nemusíte ho vracet a zůstane Vám tak docela pěkný suvenýr. U každého druhého stánku s občerstvením zakoupíte za dvě a půl eura výbornou bílou klobásu nebo o euro dráž půlmetrovou drážďanskou klobásu. Je to určitě větší zážitek, než koukat na hloučky krajánků ukusujících řízek s chlebem v papírových ubrouscích. A že jich tam nebylo málo :) 

Pokud Vás omrzí předvánoční mumraj, není od věci projít se dále starým centrem až k řece Labe, popřípadě si prohlédnout barokní Zwinger s výstavou porcelánu, na vlastní oči vzhlédnout Semperoper – jedno z nejkrásnějších operních divadel na světě či se jen tak potulovat drážďanskými ulicemi. 

Na vánoční trhy do Drážďan se určitě vyplatí podívat. Pocity, jenž budete cítit hlavně při zpáteční cestě domů, jsou totiž vesměs kladné. Každopádně minimálně pocítíte znatelný rozdíl předvánoční atmosféry u nás a ve Spolkové republice Německo.