Budu mít doma někdy internet?

Chtěl bych se s Vámi podělit o svojí zkušenost s internetovým připojením. Internet je pro mě zcela samozřejným prostředkem ke komunikaci, získávání informací a podobně. V mých sedmnácti, kdy jsme ve škole měli počítače IQ 151, které se nejvíc hodily k ohřívání svačiny, kamarádi měli doma kompjútry značek ZX Spectrum, Atari s kazetovou mechanikou a "pařili" primitivní hry, jsem si říkal, že tohle není nic pro mě. Leč zmýlil jsem se. O pár let později jsme s kolegou vyjeveně seděli před zbrusu novou 28šestkou za čtyřicet tisíc a snažili se proniknout do tajů výpočetní techniky. Byla to doba, kdy mobily ještě měly šňůru a cena jak příchozích tak odchozích hovorů byla dvacet Kčs za minutu. Pak náhle nastal vědecko-technický boom, písíčka dostaly "okna", mobily místo šňůry anténku a mě přišla první esemeska v životě. Zní to dost historicky co? Jako z doby ledové? Přesně tak. Předtavte si, že dnes, o nějakých patnáct let později, kdy i banda zaostalejch černochů v buši dává na fejzbůk fotky své rituální obřízky, my nemáme doma internet !!! Nevěříte? No tak čtěte dál.

Rodilej pražák a rodilá blavanda se rozhodnou postavit si domeček, aby měli kde prožívat hezké chvíle a pokud se to podaří i kde vychovávat své potomky. Ovšem hlavní město a jeho nejbližší okolí neposkytuje pro zdravý a morální růst potomků námi požadovaných kvalit, nehledě k cenám pozemků, kdy rozdíl je asi takovej, že u nás člověk ke stejně velkýmu pozemku jako v hlavním městě a okolí dostane za tu samou cenu jako v Praze navíc ještě áosmičkovou audinu v plný palbě. A koupit si byt? Co? Za podobný prachy jako za dům na venkově budu po zbytek svýho života koukat na křivý zdi od ukrajinců, poslouchat zvuky a dupání od sousedů a místo na zahrádku budu chodit na ulici k popelnicím? Nene, řekli jsme si a začali kout plány.

Po dvou letech příprav, z čehož jen rok a půl zabralo jednání a dohadování se stavebním úřadem a správou CHKO se konečne zadařilo a vlastníma rukama jsme začali stavět. Po roce konečně bydlíme a ač ještě není všechno tak jak má být a bude to ještě běh na dlouhou trať, bydlíme. Teče nám teplá i studená voda, funguje elektrika, funguje odpad, využíváme veškerých vymožeností v kuchyni, digitální televize nás občas dokáže svými devíti programy uspokojit a když se jí to zrovna nedaří, na filmy se dá koukat i v počítači. Jo počítač, ač úplně novej, k čemu nám krom filmů a pár aplikací je, když nemáme internet …

A jsme u toho. Nemáme internet. Proč nemáme internet? Správná otázka. Páč v jediné možné firmě, která nám ho může zavést, sedí dle mého soudu zcela nekompetentní, či spíše neschopní pracovníci, kteří mě za poslední rok tolikrát nasrali, že mi při spatření loga jejich firmy vždy naskočí husí kůže.

Když jsme připravovali podklady k ohlášení stavby, získali jsme z o2 vyjádření k existenci sítí, které vedly přes sousední pozemek zároveň s vodou, kanalizací a elektrikou a protože s tím soused neměl žádnej problém, dohodli jsme se (samozřejmě i na papíře) na vedení IS přes jeho pozemek. Už v té době nám o2 ke svému vyjádření připojila nabídku, že náš RD připojí do své sítě. Jako součást IS jsme zapustili do výkopů i chráničku s protaženým ocelovým lankem od kabelu o2 až do našeho domu, jelikož jsme chtěli této nabídky využít.

Necelý rok na to, když jsme se museli do nedokončeného domu nastěhovat, jsme si podali na jedné pobočce žádost o zřízení přípojky. Během asi půl roku na to nás tato společnost několikrát telefonicky kontaktovala. Telefonáty byly v tomto pořadí: 1) Vaši žádost jsme přijali, 2) pracujeme na tom, 3) všechno pokračuje dobře, je tam kapacita i  dobra rychlost, 4) bohužel, naši pracovníci zjistili, že v požadované lokalitě nemá naše společnost žádné sítě (kabely a pod.),

5) prověříme to ještě jednou, 6) nemáme stavební povolení k vybudování přípojky, 7) bohužel kapacita naší sítě v dané lokalitě je nedostačující, nemůžeme pro Vás nic udělat …

Závěrem jsme dostali z o2 po roce dohadů a nervů doporučený dopis ze dne 30.5.2011, kde se mimo jiné píše: “S politováním Vám musíme sdělit, že s ohledem na technické možnosti nedokážeme v současné době ani výhledově na požadované adrese přípojku zřídit. S ohledem na uvedené skutečnosti musíme bohužel Vaši objednávku na zřízení přípojky vyřadit z evidence.”

Takže jsme byli zase na začátku, středověk. Kolega mi půjčil takový to malý USB udělátko od o2, kterýmu obchodně říkaj “mobilní internet” a dodávaj to i se sloganem “pohodlné sufrování kdykoliv a kdekoliv chcete”. Bohužel už se tato společnost nechlubí tím, že to jejich “kdekoliv” je vlastně zavádějící a dalo by se to vyložit i jako klamavá reklama. U nás totiž byla přenosová rychlost 1b/s, což je opravdu “pohodlné surfování” J

Wi-Fi. Tato technologie využívá bezlicenčního frekvenčního pásma, proto je ideální pro budování levné, ale výkonné sítě bez nutnosti pokládky kabelů (píšou to na netu). Oslovil jsem celkem pět poskytovatelů, kteří se na svých stránkách dušovali, že v naší lokalitě tuto službu poskytují. Pravdu měla jen ta největší z nich, bohužel její “anténa” nebo co to je, je umístěná na střeše zdejší bytovky. Od nás žádná dálka, čtyřista metrů vzdušnou čarou, tedy prý žádný problem. Tím se ukázal až vzrostlý úzký pás lesa, oddělující naší část obce od té části, ve které bytovka stojí. Bezva. Druhá největší firma se mě snažila přesvědčit, že oni nám Wi-Fi taky poskytnou, prý není problém. Anténu prý mají nedaleko, pár kilometrů. Na argument, že mezi námí a jejich vysílačem je několik kopců s nadmořskou výškou nad 500 metrů, mi paní neustále několikrát a opakovaně  nabízela “placené” měření. Nakonec jsme jí poslal s prominutím “do prdele” a už se neozvala.

Satelitní internet se zdál další z možností, ovšem pořizovací náklady a cena nás odradily. Stále tu však ještě byla šance, že budeme mít internet přes “WiFi modem” od souseda, který se nám nabídl, protože nás má rád a taky proto, že se mu zdá jejich připojení moc drahé. Na vysvětlenou – náš soused bydlí hned pod pozemkem, přes které vedou naše IS. I přes to, že u nás nejde zřídit přípojka, soused jí od o2 má, asi rok a půl … Bohužel, lidi mají víc starostí a míň času, takže stale ještě nedorazil jeho “známý”, který by to vše zapojil. Byl vlastně taková naše poslední naděje. No, po pravdě řečeno, stale je …

Začátkem srpna tohoto roku jsem to už nevydržel (bejt doma bez internet je totiž pěkně na hovno) a v práci jsem si našel internetové poptávky na zřízení internetového připojení, vyspecifikoval jsem požadavky a odeslal. Už druhý den jsem dostal několik telefonických nabídek. Světe div se, ta první byla z o2. Pán se v telefonu představil (mě samozřejmě hned naskočila husí kůže) a začal mi vysvětlovat, že to není problem, že jejich firma má v daném místě velkou kapacitu a přenosovou rychlost. Když jsem mu v kostce popsal, co jsem s jeho zaměstnavatelem zažil, prohlásil, že to se stává, lidi prej jsou líní a podobně. Omluvil se za své kolegy a poslal mi “objednávkový formulář”, který jsme mu vyplněný a podepsaný poslali zpět.

Nastal čas již “povědomých” telefonátů z o2, podpořených ještě navíc podpůrnou palbou SMSek typu “zaregistrovali jsme objednávku” a “vaše objednávka se vyřizuje”. Skoro každý třetí den mi někdo z o2 volal. Pokaždé to byla žena a pokaždé nějaká jiná. Jednou se ptala na to, podruhé na ono. Vždy ale přesně na to, co jsem “po lopatě” vysvětlil tomu prvnímu pánovi co mě kontaktoval na základě poptávky. Když jednoho dne zazvonil telefon a opět mi nějaká paní z o2 sdělila, že nás nemůžou připojit, neboť vybudování přípojky o délce více jak devadesát metrů (ve skutečnosti jde jen o 65 metrů) je pro ně finančně nevýhodné, zeptal jsem se jí, zda si ten hovor nahrává. Po kladné odpovědi jsem si na ní vylil svůj vztek a poslal jí s firmou někam. Následně jsem sepsal své “poznatky a výhrady” a spolu s podrobným stavem věci a fotografiemi dokazujícími existence sítě o2 na sousedově pozemku, její přesné polohy (na fotce dokonce ze země čumí mnou vytažený kus oranžové pásky s nápisem “TELEKOM”) a fotografiemi chráničky položené až do RD před záhozem zeminou, poslal již zmíněnému pánovi, který mě jako první kontaktoval. Ještě týž den mi volal, dlouze se omlouval a ujistil mě, že podstoupí mou stížnost výše. Ještě jsem ho upozornil, že pokud mi zazvoní telefon, ozve se v něm ženský hlas a oznámí mi, že volá z o2, nemilosrdně telefon pokládám. Odpovědí mi bylo, že volat už bude jen on …

Volal. Že prý je vše vyřízené a o2 postoupila objednávku soukromé firmě, která mě bude kontaktovat a dohodne se se mnou na termínu. Řekl jsem si “uff”. Firma skutečně volala. Přesněji řečeno volala “žena” a podrobila mě křížovému výslechu, zda jsem si vědom, že přípojka vede na cizím pozemku, podléhá stavebnímu povolení, je potřeba jí zapsat jako věcné břemeno na katastr nemovitostí, zda o tom majitel pozemku ví a pod. S vědomím, že internet opravdu chceme

jsem jí odpovídal kladně (a pravdivě) – povolení máme, se sousedem máme sepsané smlouvy (jedna o zřízení a vedení IS přes jeho pozemek, druhá o zápisu věcného břemene od KN). Je to cca 3 týdny a nic se neděje … Nikdo nevolá … Tak nevím.

Mezitím vším se objevil sousedův kamarád, ten co nás měl přes Wi-Fi spojit se sousedem a já ho prozatím nevyužil. Asi jsem naivní, ale stale věřím, že o2 se “pochlapí” a pevnou linku nám zavede. I když pochybnosti tu jsou – včera dva telefonáty za sebou (na mé číslo uvedené u prvotní žádosti na o2 před rokem a něco) – zase o2, zase ženy a obě mi tvrdili, že tam mají nějakou žádost na zřízení pevné linky s poznámkou, že je to technicky nemožné a zda mají objednávku stornovat. Druhá žena mi na můj dotaz, kdy že je žádost datovaná odpověděla, že letos v srpnu (doufal jsem že řekne že předloni). Tak jsme zase asi na začátku … KU*VA !!!!!!!!!!!