Ukrajina nemá řešení

     Od pradávna vysílali dobyvatelé na dobytá území své lidi, kteří se tam usídlili, rozmnožili a po čase zotročili původní obyvatele.

     Následovaly dva scénáře: 1. Boj původního obyvatelstva za svobodu. To je případ mnohých kolonií. 2. Vznesení územních požadavků a odtržení osídleného území.

     První způsob je bojem osvobozovacím, většina kolonizátorů práva domorodců uznala a dala zemím svobodu. Druhý způsob je zneužíván mocnostmi k získání území. Máme s ním bohaté zkušenosti při odtržení Sudet.

     Druhý způsob používá Rusko na Ukrajině. V některých oblastech se přemnožili Rusové, kteří pocítili touhu se odtrhnout. Krym je toho školním příkladem.

     Podobný vývoj lze očekávat i na východě Ukrajiny, která se vojensky separuje. Porošenko se zapomněl podívat na mapu a velikost Ruska, když tu vyhlašuje boj a tu příměří. Musí být Rusku k smíchu.  

     Co s tím? Nic. Za této situace se nadá dělat nic jiného, než počkat, až separátní území vyhlásí samostatnost.

     Jen bych si dovolil připomenout prezidenta Beneše. Ten udělal to, co je pro přežití národa jedině možné: Odsunul menšiny. Mnohým se to dodnes nelíbí a Benešovy dekrety označují za skvrnu demokratické Evropy, ale není jiná cesta.

     Ukrajina si měla udělat pořádek a zeptat se obyvatel, k jaké národnosti se hlásí. Ukrajince si ponechat a Rusy odsunout. Dnes už je na to pozdě.

...
Tento blog je neveřejný, cenzor Jan Dvořák ho odstranil z hlavní stránky blogů iDnes. Proto tak nízká návštěvnost, proto tak mizivá karma. Za Slonkové to lepší nebude, cenzura na iDnes zvítězila.