Tragédie jménem Řápková

     Včera se u Jílkové řešily exekuce. Debaty se mimo jiné účastnila i poslankyně ODS Řápková (http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10175540660-mate-slovo/213411030520007-mate-slovo-s-m-jilkovou/).

     Svůj příběh pověděla paní Hana, která se kvůli dluhu 4 tisíce korun, který soudy, advokáti a exekutoři povýšili na 80 tisíc, dostala do neřešitelné životní situace.

     Příběh vygradoval v okamžiku, kdy paní Hana uvedla, že v sousedním městě žije romská rodina, která má rovněž dluhy, ale na rozdíl od ní se je nesnaží splácet. Naopak, protože mají hodně dětí, využívají štědrosti a všech možností sociální sítě. To jim umožňuje dělat dluhy nové a žít bezstarostným životem. Paní Hana uvedla, že ve srovnání s touto romskou rodinou se cítí být od státu diskriminovaná.

     V ten moment vstoupila do debaty poslankyně Řápková (30,37 minuta) a pravila: „Ti, kteří jsou zodpovědní, tak na to doplácí. Ale úplně nám zůstává mimo ta skupina lidí, která je nepostižitelná. Ale v tomto případě je to neřešitelné.“

     Tak vida. Od roku 1945 řešíme cikánskou a později romskou otázku. Dnes, po 68 letech Řápková konstatuje, že to byly vyhozené miliardy, že výsledek je jedna velká nula.

     Shodou okolností včera šel film Bastardi. Stejně neřešitelný problém. Stát rezignoval a spravedlnost vzal do ruky velmi slušný učitel.

     V čem je chyba? V tzv. politické korektnosti. Před zločiny jedné skupiny obyvatelstva zavíráme oči. Jsme tak korektní, že žáci mohou znásilňovat a zabíjet a učitel nesmí ani dát facku.

     Pokud rychle neopustíme krytí zločinu s názvem politická korektnost, pak na ní dojedeme. Nejen ve školách a nejen při exekucích.

     Poslankyně Řápková nechť složí mandát, a nebo začne rázně jednat. Nic není neřešitelné. Jen se musí vědět jak.