Sport a peníze

 Včera jsem náhodně v TV viděl rozmlouvat Otu Černého s panem Kaderkou, prezidentem tenistů.

 Ivo Kaderka působí na první pohled sympaticky, tak ustaraně, jako by mu na srdci neleželo nic jiného než sport a tenis zvlášť. Dvakrát řekl, že sport je poslední šance, jak mládež dostat od počítačů.

 Hezky se to poslouchalo až do momentu, kdy se Kaderka rozhovořil o zdanění hazardu a o tom jak to má pan ministr Kalousek těžké. Tady jsem zbystřil. Patrně proto, že Kalousek hraje tenis, si Kaderka myslí, že spolu upečou tu nesystémovou habaďuru, aby peníze z hazardu šly přímo do sportu, jako tomu bylo doposud (ať se VV třeba na hlavu postaví). Kaderka má takový pěkný argument, že když se na sport sází, ať jde část peněz hezky zpátky do sportu.

 Teprve z dalšího jsem pochopil, co si Kaderka myslí o státní správě a min. školství zvlášť. Vyslovil totiž obavu, že kdyby peníze z hazardu šly do rozpočtu a z rozpočtu na min. školství, Dobeš je použije na platy školníků a sport ostrouhá.

 Inu, něco na té úvaze je. Celý život platíme sociální a zdravotní pojištění. Kde ty peníze jsou? Zdravotnictví se tváří, jako bychom si měli zaplatit i rohlík v nemocnici (na kloub si holenkové rok počkáte a zaplatíte, až se panenky protočí) a kvůli důchodům musíme vytunelovat průběžný pilíř na Drábkovu reformu. Ano, peníze v rozpočtu nejsou bezpečné. Z našich daní, tedy i z daní za hazard si Vondra nakoupí obrněnce, které mooc nutně potřebuje, k ještě větší slávě naší armády v Afganistánu.

 Tak mi to chvíli trvalo, ale nakonec jsem dal Ivo Kaderkovi za pravdu. Ve státě, kde je rozpočet jen kus papíru položený na prázdně pokladně, bude skutečně lepší, když část peněz z hazardu půjde přímo do sportu. Fungovalo to a může fungovat dál.