Slovensko, Slováci a paní Kolářová

 V souvislosti s vidlákem Babišem nahodila paní Kolářová otázku Česko Slovenských vztahů. Píše, že má Slováky ráda, ale odtud potud, svoje záležitosti si budeme řešit sami (http://kolarova.blog.idnes.cz/c/234674/Jsem-nacionalista-pane-Babisi.html).

 Otázka Česko-Slovenské vzájemnosti je složitější a znovu mi vytanula na mysl, když jsem si přečetl, že jakýsi slovenský odborový předák označil naše lékaře, kteří přišli Slovensku v krizi pomoci, za okupanty, údajně stejné jako v roce 1968.

 To je provokace dosti hrubého zrna, proti které by se mělo naše min. zahraničí ohradit a Slovensko omluvit. To je prostě svinstvo.

 A ježto bahno začali čeřit Slováci, připomenu, že podobných svinstev už udělali Slováci v minulosti více.

 Nikdo je nenutil, aby vstupovali do společného Československa. Jenže tenkrát měli z Maďarů takový vichr, že jim Češi a naše ostraha jejich hranic přišla vhod. Nikdy neprojevili vděčnost, natož nějakou hrdost na společný stát.

 Rovněž nic nenamítali, když jim naši učitelé přišli vzdělávat děti. Vyhnali je s nástupem Hitlera. Německo bylo Slovákům blíže než Češi. Odtrhli se v době největšího oslabení republiky, vrazili nám nůž do zad.

 Po válce se chvíli tvářili, jako by se nic nestalo. Ba naopak, oni byli jediní, kdo se při SNP nacistům postavili, kdo s Němci bojovali. To se vyrojilo partyzánů. 

 Po roce 1948 byla kromě KSČ i KSS. Víte proč? Protože komunisti měli ve vládě přes tuhle frakci 2x více hlasů a mohli lépe udusit zbytky demokracie.

 Budováním socialismu s „bratrským“ dělením státního rozpočtu jsme ze zemědělského Slovenska udělali zemi s rozvinutým průmyslem. Nikdy jsme neslyšel jediné poděkování. 

 Naopak, Slováci chtěli všechno napůl, od postů ve vládě až po hlasatele televizi. Každý večer se nám při zprávách „pozívali“ z Prahy.

 Okupace v roce 1968 to byl mistrovský kousek Alexandera Dubčeka. Možná by mohl někdo tomu slovenskému lékařskému předákovi říct, že Dubček byl Slovák.

 Následnou normalizaci a upálení Jana Palacha a Jana Zajíce měl na svědomí další borec. Jmenoval se Gustáv Husák.

 17. listopad 1989 a pád komunismu, na kterém Slováci neměli jedinou zásluhu, byl počátkem konce. Bratři nedělali nic jiného než připravovali odtržení a samostatnost.

 Klaus a Mečiar to udělali bleskově, Klaus bez mandátu své politické strany a bez referenda. To obrovské úsilí, nezměrná snaha předchozích generací, celých 75 let společné historie vzalo den ze dne za své. Na Slovensku radost a vítězství.

 Přesto má paní Kolářová Slováky ráda. To je hezké. Je Advent, už nic neříkám.