Skvělá Dáša

 Pozorně jsem sledoval pohřeb VH. Nejprve vojáci a tisíce lidí, pak církev a stovky lidí a nakonec přátelé a desítky lidí.  

 Měl jsem k pohřbu řadu výhrad: lafeta po Masarykovi, Klausův projev, nepozvané osobnosti, neúčast některých zahr. politiků, církevní spartakiáda v chrámu sv. Víta, Schwarzenbergův projev atd.

 Vše napravila paní Dagmar ve Strašnicích, když dovolila zaplnit síň i předsálí. Vedle hudby blízké srdci VH zazněla i jedna lidová píseň. Tuto píseň nazpívala sama Dáša v noci před pohřbem. Vynikající nápad, který dosvědčil, že Dáša zůstala na zemi, že zůstala člověkem. Že to vše nebyl street theatre pro první  dámu v hlavní roli.

 Tatíček Masaryk měl rád píseň Ach synku, synku. Od včerejšího dne bude píseň Když jsem já šel tou Putimskou branou písní Václava Havla.