Podnikání v politice

     Stále více lidí přichází na to, že podnikání v politice je výnosný byznis. Oproti jiným zaměstnáním má politika jednu neskutečnou výhodu: Nevyžaduje kvalifikaci.

     Nekvalifikovanou politiku zavedli komunisti. Za totality stačilo vyučit se soustružníkem, přečíst pár výtisků Rudého práva, pochopit vedoucí úlohu strany a začít mluvit o lepších zítřcích stylem a slovníkem Rudého práva. Do měsíce si mladého soudruha všimla místní buňka SSM a KSČ, do půl roku dostal nabídku do strany a povýšil na mistra, do roka byl placeným předsedou SSM. Soudruhovi začala být fabrika malá, strana ho vyslala na zkušenou do Sovětského svazu, vrátil se jako aparátčík schopný převzít dobře placené místo na kraji a výš.

     Dnes je situace malinko složitější. Nestačí hlásat vedoucí úlohu jedné strany. Mladý člověk si musí najít volební preference a uvážit alespoň 3 největší strany. KSČM už není, co bývala, ještě čeká, až pravice zkazí, na co sáhne. ODS už také tolik netáhne, ale jsou případy, kdy čipera seděl do půl roku ve výkonné radě. ČSSD je sázka na jistotu.

     Kvalifikaci netřeba, voliče třeba. Jsou 2 způsoby, jak se dostat na kandidátku velkých stran. Delší (zvaný odspodu) a kratší (zvaný shora). Delší způsob vyžaduje vstup do místní pobočky a trpělivou práci v komunální politice. Možná si vás někdo všimne a vyšle do krajských voleb nebo na oblastní sněm. Tam zpravidla slušní končí. Větší šanci na úspěch mají starostové, zvláště ti, co jsou zvoleni opakovaně. Za nimi je už kus práce vidět.

     Kratší způsob znamená pochopit, jakým způsobem jsou vybíráni kandidáti na oblastní a celostátní sněmy, jakým způsobem jsou vytvářeny kandidátky. Systém je u všech stran zhruba stejný. Klíčem např. 4:1 jsou vybíráni delegáti z buněk na oblastní sněmy. Uspět na oblastním sněmu znamená mít pod palcem několik místních sdružení. Žádný problém. Založit buňku v Horní Dolní vyžaduje 3 členy, z nichž ani jeden nemusí v Horní Dolní bydlet. Podnikatel do svého plánu zapojí kamarády a známé včetně jejich rodin. Co rodina, to buňka ve vesnici příslušného kraje. Do buňky se pak nahlásí další členové ve stylu přijímání žáků do 1. třídy: Proč chceš do téhle školy? Mám tam kamarády. Např. studenti si tak rádi přivydělají. Když má buňka 20 členů, vyšle na oblastní sněm 4 delegáty. Z 5 buněk je to delegátů 20 a sněm se dá již slušně manipulovat. Podnikatel má šanci dostal se do celostátního vedení případně na parlamentní kandidátku.

     Ještě je tu taková drobnost a tou je pořadí na kandidátce. O pořadí svádí boj jak stávající poslanci, tak noví podnikatelé. Boj je to nelítostný a přímo úměrný poslaneckým výhodám (http://rysan.blog.idnes.cz/c/321078/Proc-chci-byt-poslancem.html). Zadní místa spoléhají na kroužkování, poslanec TOP09 Farský byl zvolen z posledního místa kandidátky.

     Mimo kategorie zavedených stran jsou výrazné osobnosti. Ty mají opět dvě možnosti. Buď založit novou stranu (typ Babiš) nebo jít do politiky jako nezávislí (typ Okamura).

     Zakládat novou stranu je dnes téměř nemožné. Naposled uspěli Zemanovci (SPOZ). Mynář dnes hlásá, že jeho bohatá nevěsta má 7-10%. Uvidíme. Naproti tomu neuspěl Babiš, který do projektu ANO2011 vložil velké peníze. Udělal velkou chybu, že nekandidoval na prezidenta.

     Okamura je výjimečný jev posledních 2 roků české politiky. Z neznámého podnikatele v oblasti cestovního ruchu se čilým mediálním zviditelňováním a psaním blogů stala celostátně veřejně známá osoba. Účastnil se jako porotce TV pořadu Den D, kde investoři vybírali nové podnikatelské projekty. Přesně ve stylu podnikatelského projektu pojal svůj záměr Okamura. Věděl, že je zapotřebí znát se s co největším počtem lidí. Obcházel senátory, poslance, známé osobnosti. Co kde zaslechl, to zabudoval do svého programu. Časem se z něj stal jakýsi mluvčí nespokojené většiny. Lidé mu uvěřili natolik, že bez problému vyhrál ve Zlíně senátní volby a nechybělo mnoho a kandidoval i na prezidenta.

      Podobným způsobem se na scénu dere Karel Janeček. Ten chce sjednotit občanské iniciativy pomocí pozitivní energie. Pomáhej pámbů.

     Zvláštní případ je Vít Bárta, který ve vlastní firmě založil politickou stranu VV. Uspěl celostátně a neskutečně zamořil veřejný politický prostor.

     Mimo veškeré kategorie stojí prezident Klaus. Ten nemluví o podnikání, jen se podívá na výplaty a důchody evropských poslanců. V březnu skončí a příští rok se nechá zvolit. Nigel Farage se už těší.