O Šumavě je rozhodnuto

 Nerad to říkám, ale kdo pouhým okem přehlédnete šachovnici, musí konstatovat, že tato partie je prohraná.

 Na jedné straně stojí v neprůstřelném postavení král, královna a věž, tedy figury nejsilnější s nejvyšším politickým krytím. Je to Klaus, Chalupecký a Stráský. Na straně druhé pěšáci z řad aktivistů, střelec Liška a kůň Sobotka. Vítězná strana má navíc za sebou podporu samosprávy a většiny místního obyvatelstva. Nemá smysl diskutovat o tom, zda kácet nebo nekácet. Za tohoto stavu rozložení sil prostě není co řešit.

 Spor o Šumavu vypověděl o dvou věcech: O vztahu společnosti k vědcům a o stavu naší demokracie.

 Jaksi jsme si zvykli a bereme to jako kocourkovskou raritu, že věda je umlčována a přezírána. Prezident Klaus vzal veškerou vědu a poznání do svých rukou. Co on řekne, to platí. A protože je mu česká země malá, jezdí svá moudra přednášet do světa. Stává se globálním znalcem a vykladačem všech vědních disciplín. Na co školy? Na co vzdělaní lidé? Na co vědci, badatelé a vynálezci? Příroda nám nadělila Děda Vševěda.

 Tím, že Klaus vyloučil z rozhodování odbornou obec, popřel samotný základ demokracie. S Klausem se nevrátila vláda lidu, s Klausem se vrátilo mocnářství. K naší smůle nepříliš osvícený mocnář rozhoduje o tom, jak bude vypadat krajina České republiky. Stačí k tomu šikovně rozmístěné figurky na mocenské šachovnici.

 Velmi si vážím lidí, kteří jsou teď na Šumavě. Možná si s nimi mocní popovídají. Pak jim dají vypít kalich hořkosti až do dna.