Nedvědové

     Jak pomíjivá je sláva zakouší v posledních letech bratři Honza a František Nedvědové.

     Slavnější Honza napsal kdysi dávno píseň Kamarád a vyhrál s ní autorskou Portu. Rosa na kolejích Wabiho Daňka byla tehdy druhá.

     Ještě větší úspěch na Portě měla skupina Brontosauři, kde s bratry zpívala Zdena Tosková (později Tichotová) a na kontrabas hrál Petr Zadina. Několik let po sobě zvítězili, až je přeřadili do Síně slávy.

     Souběžně Nedvědi vystupovali se Spirituál kvintetem. Mluví o něm s úctou a přiznávají, že to byla největší hudební škola jejich života.

     Honza Nedvěd je bezedná studnice těch nejkrásnějších trampských písní. Složil jich snad tisíc a mnohé zlidověly. Když nic, tak mladí skautíci dají u ohně dohromady Stánky.

     Na vrcholu slávy byli bratři v roce 1996, kdy na oslavu Honzových padesátin přišlo na Strahov 60 tisíc diváků.

     Přišla léta horší, bratři se rozešli a každý zkoušel jít svou cestou. Franta sice na chvíli zazářil, ale neměl za sebou to autorské zázemí. Veřejnost proto ocenila, když bratři k sobě zase našli cestu.

     Bohužel se stářím přišly i zdravotní problémy. Poslední společný koncert byl v roce 2013.

     Proč to píšu? Protože zapomínáme. Nedvědy nehrají v rádiu ani televizi. Naposled jsem je viděl s písní Manitou u Peterky (Šlágr) v jakési hitparádě těsně za Zochem.

     Dovolil bych si proto těm svým 50 čtenářům připomenout, že Nedvědi ještě žijí. Pokud v tomto podivném národě existuje ještě něco jako úcta k umělcům, pak se přimlouvám za to, abychom ji Nedvědům vyslovili dříve, než bude pozdě.             

https://www.youtube.com/watch?v=_ScMpWB7iHM

...
Tento blog je neveřejný, cenzor Jan Dvořák ho odstranil z hlavní stránky blogů iDnes. Proto tak nízká návštěvnost, proto tak mizivá karma. Za Plesla to lepší nebude, cenzura na iDnes zvítězila.