Nedělej Zagorku

     Včera u Krause byla Hana Zagorová. Mimo jiné se probíralo i populární rčení z titulku.

     Je známé už desítky let. Ale teprve rozborem u Krause vyšlo najevo, že nikdo neví, co přesně znamená. 10 lidí 10 různých názorů.

     Zagorová je ta poslední, která by mohla výraz objasnit. Vznikl lidovou tvořivostí a dověděla se o něm před lety z vysílání rádia F1. Sama mluvila cosi o kontaktu s lidmi a plachosti.

     Chybného výkladu se dopustil i Kraus, když řekl, že je to dusno v rámci toho, že si někdo o sobě moc myslí.

     Nikoliv. Zagorová měla v životě tolik starostí, že si opravdu o sobě nikdy moc nemyslela. Byla ráda, že žije. Myslím, že nejlépe by to potvrdil Karel Vágner. Skromnost a plachost ano, namyšlenost ne.    

     Blíže pravdě je ten, kdo se domnívá, že rčení vzniklo po filmu Trhák, kde Zagorová dělá drahoty Kukurovi. Čili odmítnutý chlap řekne ženě znechuceně: Nedělej Zagorku.

     Časem došlo k pejorativnímu posunu ve smyslu jakési hlouposti, prostoduchosti a afektovanosti. Nemá to s paní Zagorovou mnoho společného, nicméně se to ujalo a dobře to zní. Je to zvukomalebné, to měl Kraus pravdu.

     Ocenil jsem postoj paní Zagorové, která to nebere nikterak urážlivě, naopak je ráda, když se o ní mluví a její jméno se připomíná. Směje se tomu a dobře dělá.  

     Aby dokázala, že pořád umí, zazpívala píseň Francois Bernheima Mon mec a moi, kterou přetextovala na Můj chlap. Zpěv a šantánová kapela, která vyměnila Krausovy hejsky, byl balzám na duši.    

..
Tento blog je neveřejný, cenzor Jan Dvořák ho odstranil z hlavní stránky blogů iDnes. Proto tak nízká návštěvnost, proto tak mizivá karma. Za Slonkové to lepší nebude, cenzura na iDnes zvítězila.