Na poště

 Večer jsem došel s balíčkem na poštu. Je to velká pošta, asi 10 okének, jdete si pro číslo a čekáte.

 Postával jsem u stánku s novinami a nečekal dlouho. Rozsvítilo se světlo a přicházím k okénku. Věřte, nevěřte, ta slečna se na mě usmívala. To se mi už dlouho nestalo. Vždyť se podívejte na foto, důvod k úsměvu byste hledali marně.

 Tak slečně skládám poklonu, že se ještě na konci směny dokáže usmívat. A ona mi povídá: „Jo, dneska to bylo těžký, po tom dnu volna tu byla spousta lidí a dali nám zabrat. Ale já jsem takový smíšek a směju se ráda.“

 Dovedu si představit, jak to dnes na poště vypadalo. Ne každý je zdvořilý a když se dlouho čeká, agresivita roste. Tak říkám: „No to je dobře že se usmíváte, protože smích je zdravý. Dožijete se delšího věku.“

 Vím, jsou země, kde se na sebe lidé usmívají. U nás je to vzácné. Tahle poštovní slečna mi nejen zvedla náladu, ale vrátila naděj, že by mohlo být lépe. Stačí se na sebe usmívat.