Po loňské katastrofě ministr Fiala slíbil, že letos to bude brnkačka, že teda jenom jedna - ta lehčí úroveň.
Bác! 20% studentů nezvládlo matematiku a 2% češtinu. Těch 20% je stejné číslo, jako loni za ministra Dobeše. Vzdělanost se nezvyšuje, i ta nejnižší úroveň je pro 20% nepřekročitelná.
Nebo je chyba jinde? Přesně. Chyba je v pomazaných hlavách, co v jeden den dávají stejný test učňům, odborným školám i gymnáziím. Učební obory s maturitou je hřích minulosti, který se táhne středním školstvím dodnes.
Odjakživa byly 2 typy dětí: Chytré a hloupé, nadané a nenadané, vzdělatelné a nevzdělatelné, pilné a líné atd. Pro ty nadané jsou gymnázia a vysoké školy, pro střed a průměr průmyslovky, ekonomky apod. a pro ty, kteří chtějí co nejrychleji do praxe, učební obory. Takové, kde se naučí řemeslo a nenaučí komplexní čísla.
Dokud tohle ministr Fiala nepochopí, budeme pořád klopýtat, budeme se stále točit v kruhu.
Letos mám ještě 2 poznámky. První poznámka se týká těch starostlivých maminek, které píší omluvenky páťákům a deváťákům, aby je ušetřily srovnávacích testů. Důvod, že jejich dceruška nebo synáček není pokusný králík, je ta největší pitomost, jakou může rodič říct. Někdo by měl těm starostlivým matkám říct, že vzdělávací proces je protkán zkouškami. Že jejich dítko, pokud nechce skončit u lopaty, přijde do styku se zkouškami těžkými a ještě těžšími. Omluvenkou z lehké srovnávací zkoušky vytvoří v dítěti mindrák, kterého se bude těžko zbavovat. Nechcete vědět, jak se vaše dítě učí? Piště omluvenky a strkejte hlavu do písku.
Druhá poznámka je k výkonu Cermatu. Odhalené chyby v testech češtiny svědčí o tom, že náš jazyk je nesmírně obtížný. Nezazlívám Cermatu, že splete y-i ve shodě podmětu s přísudkem. Pleteme se všichni. Zazlívám mu, že z toho dělá vědu. Psaní čárek není naše hobby, to není český národní sport. Cermat by se měl soustředit na to, aby se mladý člověk dokázal písemně vyjádřit a jeho vyjádření mělo hlavu a patu.
Na závěr úryvek básničky Petra Křičky Jedna lomená jednou:
Byl anděl, nás kluky miloval
a takto klasifikoval:
„Mha nade mnou, přede mnou, za mnou a vůkol,
dvě jedničky sázel mi za každý úkol.
Tu první z pravopisu
a druhou z úpravy spisu.“
A nám všem dodávám mravní naučení ze závěru této básně:
„Svět by byl, lidičky, překrásný, kdyby
z nás každý o bližním s panem Štěpničkou
smýšlel: Jsi jednička lomená jedničkou…
až na ty pravopisné chyby!...
