Kryl a Gott

 V pohnuté době sametové revoluce stanul na balkoně Melantrichu (Václavské náměstí) Karel Kryl společně s Karlem Gottem a zazpívali hymnu Kde domov můj. Tehdy jsem to od Kryla chápal jako projev nadšení nad koncem totality a návratem svobody do vlasti a od Gotta jako převléknutí kabátu.

 Jak se záhy ukázalo, Gott do nového režimu bez problémů zapadl, kdežto Kryl zůstal osamocen na okraji a po čase zklamaně odešel. Nebyl přizván k Havlovu stolu. Z jeho zpěvu s Gottem se mu stalo doživotní trauma.

 Dlouho jsem pátral, kdo ty dva dal dohromady. Je několik přímých účastníků, kterých jsem se ptal. Prvním z nich je Jiří Černý, jeden z čelných představitelů OF. Událost kolem hymny popisuje zde (http://www.nacerno.cz/view.php?cisloclanku=2004111701) - cituji:

 „LN: A pro ně jste postavili vedle sebe Karla Kryla s Karlem Gottem...
Ano. Když v Melantrichu za mnou přišel Ladislav Kantor, jestli bych nepřemluvil Kryla, aby zazpíval hymnu s Gottem, řekl jsem, že to zkusím, protože jsem pochopil záměr - sjednotit lidi. Tak jsem šel za Krylem a vidím ho, jak si s Gottem domlouvá, v jaké tónině budou zpívat. K ničemu jsem ho přemlouvat nemusel a ani jsem to už nedělal.“

 Na dotaz, kdo Kryla s Gottem do Melantrichu pozval, JČ odpovídá: „Kdo z Občanského fóra Kryla s Gottem do Melantrichu pozval, o to jsem se tehdy nestaral a nevím to dodnes.“

 Druhým přímým účastníkem byl Vladimír Hanzel, osobní asistent příštího prezidenta Havla. Ten sestavoval denní rozvrh Václava Havla. Hanzel mi vylíčil událost takto:

 „Pokud si myslíte, že Václav Havel seděl u telefonu a sháněl Kryla a Gotta, tak jste úplně mimo. Gott přišlel jako před ním přišel Spirituál kvintet nebo CK Vokál. Kryla pustili přes hranice do republiky a šel se logicky ohlásit do OF. Náhodně se oba Karlové sešli v budově Melatrichu na manifestaci OF ve stejný den. Domluvili se spolu, zazpívali spolu hymnu z balkónu. Vím, že z toho měl později Kryl jakési trauma, ale tam to bylo naprosto spontánní. Nikdo jejich vzájemné setkání neorganizoval a nikdo je do ničeho nenutil. Jsou kolem toho všelijaké dodatečné báchorky a pověsti. Přitom skutečnost byla takto prostá a jednoduchá.“

 Vážení přátelé, podle Hanzela to byla náhoda. O této náhodě se Černý nezmiňuje. Říká jen, že neví, kdo Kryla a Gotta do Melantrichu pozval. Mluví o pozvání.

 Takže jsem tam, kde jsem byl na začátku. Jen mám jasno ve dvou lidech. Černému věřím a Hanzelovi nevěřím.