Kampaň, spiknutí, puč, atentát

     Prezident se domnívá, že je proti němu vedena kampaň. Politolog Pehe se marně snažil vysvětlit charakteristické znaky kampaně. Především ji musí někdo organizovat. Kdo tedy organizuje kampaň proti prezidentovi?

     Nikdo. Ne snad, že bychom nechtěli, ale prostě to neumíme. Naposled se o to pokusili Pilip s Rumlem v roce 1997 a bylo to fiasko. Od těch dob tu Klaus vládne nerušeně. Jako žába sedí na prameni živé vody a není statečný rytíř, který by ho koštětem vyhnal. Jsme stádo ovcí, které pokorně čeká, až si pan prezident sbalí věci a půjde.

     Když tedy kampaň neexistuje, musí se vyrobit. Do TV nastoupí Jakl, Knížák a Šťastný a vyskakují a plivou na všechny strany. Tak dlouho předkládají různé důvody ke kampani, až konečně přijdou na to, že se prezidenta bojíme, že z něj máme strach, a že mu chceme znesnadnit jeho další politické působení.

     Myslím, že to je nejlepší hodnocení odcházejícího prezidenta. Odchází prezident, ze kterého šel strach.

     A protože tu Klaus hodlá strašit až do 100 let, zopakoval na kameru svůj sarajevský výkřik: „Jedeme dál.“

     Nuže dobrá, nějak se s tím smíříme. S čím se ale nesmíříme, že prezident odvedl pozornost od podstaty věci. Kdo za amnestií stojí? Komu měla posloužit? Kdo je za ní odpovědný?

     Politici už drží věc pevně v rukách a řeči o nějaké kampani je nevyrušují. Udělají vše proto, aby přišli věci na kloub. Teď už se vlak rozjetý panem prezidentem Strachem nedá zastavit.