Ivo Pešák

Rozdíl mezi klaunem a hudebním klaunem je ten, že klaun přijde, upadne a diváci se smějí. Hudební klaun přijde, zahraje a diváci nevědí, zda se mají smát a nebo plakat. Dělat humor je obtížné. Dělat hudební humor je daleko obtížnější.  

Těžko to někdo vyjádří lépe, než Ivan Mládek: "Pro naši kapelu je to velká ztráta, Ivo byl takový punc Banjo Bandu hlavně na pódiích, kde byl jednou z nejpopulárnějších osobností, jakou jsem v životě poznal. Byl to muzikant, který jen vylezl na pódium, nemusel nic dělat a dav bouřil. Nejen tady v Česku, ale i v dalších zemích, kde jsme hráli".

Nebylo tomu tak odjakživa. Zpočátku trochu otloukánek, jako každý druhý u Mládka, trochu neohrabaný medvěd. S každým sólem se začínal nacházet, před očima rostl, tvořil se, začínal se prosazovat.

Vypracoval se na dva vrcholy: U Mládka se stal králem rokenrolu. Bůh ví, kde se v Pešákovi vzalo tolik energie, tolik síly a tolik nápadů, že tento vzhledem vysokoškolský profesor najednou začal vykopávat nohama a zpíval rokenroly s takovým drajvem, že posadil na zadek několik mladších generací.  

Druhým vrcholem byl král diskoték u Dýza boys. To, co předvádějí s Upírem Krejčím v Nekecá, nemá u nás konkurenci (http://www.youtube.com/watch?v=stvSb44I_Ro). Tohle je přihlouplý Nonstop dotažený přesně do té polohy, kdy nevíte, zda se máte smát a nebo plakat.  

Ivo Pešák nikdy nedostal žádný metál. Nezbude, než abychom si milého Ivu připnuli jako poklad nevzácnější ke svému srdci.