Hlasování

Často se vedou diskuse o tom, zda hlasovat dle svědomí, jak káže ústava a nebo dle předsedy poslaneckého klubu. 

Ústava zavazuje poslance slibem (čl.23): Slibuji na svou čest, že svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.

Není v zemi člověk, který by takový slib dodržel. Přesto všichni poslanci slib skládají. Už při vstupu do sněmovny lžou, jak když tisknou.

1.Dobře vědí, že nic takového, jako „zájem všeho lidu“ neexistuje. Naopak je řada přísloví o tom, že někdo má rád holky a jiný zase vdolky a nebo že není ten, aby se zalíbil lidem všem.

2.I kdybychom byli vysoustruženi z jednoho kusu dřeva a měli zájmy podobné, nebyla by v zemi síla, která by v daný okamžik tento zájem zjistila.

3.Nikdo není schopen definovat, kdo nebo co je „nejlepší“. Vzpomeňme na film Nejlepší člověk. A představme si tu rvačku ve sněmovně, kdyby došel balík peněz pro nejlepšího poslance.

4.O to méně je možné definovat „nejlepší vědomí a svědomí“. Do hlavy nikdo nikomu nevidí.

Jednak proto, že slib nelze dodržet a za druhé proto, že za porušení není žádná sankce, nikdo se ústavního slibu nedrží. Poslanci nebyli zvoleni vším lidem. Byli zvoleni jen malým procentem „všeho lidu“, byli zvoleni svými voliči. A voliči volili strany a ve stranách jména. Každý poslanec ví, kolik dostala jeho strana hlasů a kolik dostal on preferencí.

Tím padl onen „všechen lid“, tím padlo i „nejlepší vědomí a svědomí“. Poslanec naplňuje zájem strany, poslanec žije tělem i duší pro svou stranu, poslanec svou duši, své myšlení a svůj hlas straně „upsal“. U VV i doslova pod sankcí tuším 7 milionů. Proto poslanec svědomí při hlasování nepoužívá. Spí, z nevědomí se probudí do vědomí, rozhlédne se a zvedne ruku podle pokynu předsedy klubu.

A teď jsme u jádra pudla. Co je víc? Ústava nebo Smlouva? Každý poslanec je chytrý jak opička a řekne Ústava je nejvíc, Smlouva je nic, protože nemůže být nad ústavou.

Na základě výše uvedeného tvrdím opak. Myslím, že ty 4 body dostatečně zpochybňují ústavu a uznal by je každý soud. Jsou totiž opřené o selský rozum, jsou opřené o pravdu, jsou snadno doložitelné praxí. Dle mého názoru by Smlouva, uzavřená mezi předsedou strany a poslancem podle občanského zákoníku u soudu zvítězila nad špatně napsanou Ústavou ČR.