Nezlobte se, ale nepíšete pravdu. O státní občanství byli podle § 1 ústavního dekretu č. 33/1945 Sb. připraveni všichni českoslovenští občané německé národnosti. Rozdíl byl pouze v tom, že ti, kteří se k říši přihlásili, o něj přišli retroaktivně k datu přihlášení, zatímco ti, kteří se k říši nepřihlásili, o něj přišli až datem účinnosti dekretu.

Výjimku měli pouze ti, kteří se buď účastnili činně boje za osvobození, nebo trpěli perzekucí, nebo se sami v době okupace prohlásili za Čechy či Slováky.

Čili princip presumpce viny tam nesporně byl.

Dále nechápu, v čem vidíte rozdíl mezi vyhnáním na straně jedné a nuceným odsunem či vysídlením na straně druhé.

Že došlo k excesům je možná pochopitelné, ale to neznamená, že to bylo správné či spravedlivé. Je třeba připomenout, že ani litera citovaného ústavního dekretu často nebyla naplněna: Židé nezřídka sundali židovské hvězdy a navlékli bílé pásky coby odsouvaní Němci, ačkoli zcela zjevně trpěli perzekucí a státní občanství tedy pozbýt vůbec neměli.

A konečně: velmoci o tom možná rozhodli, ale Československo bylo suverénní stát. Pokud by odsun realizovat nechtělo, nemuselo by. Konec konců, odsun Maďarů se nakonec z valné části nerealizoval.

v sudetech bydleli jak cesi mluvici nemecky tak nemci.. v roce 39 vydal hitler narizeni ze pohranici opusti vsichni kdo si neupravi obcanstvi k risi.. jinymi slovy je jedno jestli v pohranici zustali puvodni nemci nebo cesi kteri prijali nemecke obcanstvi.. proste v te dobe se lide museli rozhodnout.. bud jako nemci zustanou (i s majetky) a nebo jako cesi budou podle vas tedy vyhnani (bez majetku).. vyhnani v roce 45 bylo totez v opacnem gardu