Církevní restituce

jsou podivným dědictvím nejen totalitním, ale i porevolučním. Zápasíme s nimi už 20 let.

 Zdálo se, že poslední návrh na vrácení části majetku a vyplacení zhruba 50 mld už byl schůdný. Kde se vzal tu se vzal se včera objevil na scéně ministr Besser (TOP09). Jakoby se nechumelilo, prolomil restituční hranici roku 48 a začal mluvit o roku 1945. Proč nemluví rovnou o Bílé hoře? Tam byly církvi rovněž spáchány majetkové křivdy.

 Celá situace zavání obstrukcí. Tady se někomu nechce církvi platit. Bessera je potřeba chápat jako Kalouskova vyslance na odložení plateb. Za situace, kdy peníze v pokladně nejsou, není církev na programu dne. Když počkala 20 let, počká i dál na lepší časy.

 Navíc zase někdo zahrál na lidovou notu referenda. U nás se církve zvláštní oblibě netěší. Je pravděpodobné, že by lidé církevní restituce odmítli zcela.  

 Takové jednání není slušné a je s podivem, že se k němu propůjčil zrovna ministr kultury, který by měl být člověkem slušným a kulturním. I kdyby to dostal jako stranický úkol, mohl klidně říci: milé církve, doba je zlá, o své peníze nepřijdete, ale prosíme o posečkání.

 Za to by mu pusa neupadla.