Chudák Kavan

se dostal do záře reflektorů, když obšlapával s igelitkou komunistický 1. máj u Křižíkovy fontány. Novinářům si posteskl, že nemůže vyjít s důchodem.

     Kavan je snad ta nejtrapnější polistopadová figurka. Socan, poslanec, místopředseda Zemanovy vlády a ministr zahraničí. Jeden rok předseda valného shromáždění OSN.

     Trapným se stal spoluprací s StB. U soudu vyhrál lustrační spor s ministerstvem vnitra, čímž přiměl pány Boka a Vachalovského, aby o něm sepsali knihu KATO příběh opravdového člověka.

     KATO byla přezdívka, pod kterou byl Kavan u StB veden. V úvodu knihy stojí: Tato publikace má osvětlit nevědomou spolupráci Jana Kavana s StB na přelomu 60. a 70. let.

     V roce 69 Kavan utekl do Anglie, po matce měl britské občanství. Vystudoval mezinárodní vztahy a poté historii a politiku v Readingu a Oxfordu. Vytvořil jedno z nejvýznamnějších center československého exilu. Z tohoto centra vozil do Československa zakázané knihy.

     Protože byl od své emigrace v hledáčku StB, veškerá jeho činnost byla sledována. V Londýně se scházel s pracovníkem velvyslanectví Zajíčkem, o kterém netušil, že je to konfident StB. Zajíček měl Kavana jako na dlani a proto nebyl problém na hranicích zadržet Kavanovu dodávku s balíčky knih, na kterých byly přilepené adresy. Mnoha lidem Kavan připravil krušné chvíle.

     K nezapomenutelným zážitkům patří filmový záznam, jak Kavan popíjí víno a družně rozmlouvá s pracovníky StB. Samozřejmě nic netušil, myslel, že to jsou sousedi. Jako třešničku uvádím výkon, kdy opilý Kavan při výjezdu z parkoviště naboural 3 auta.

     Kavan měl celý život nadprůměrný plat. V pořadu 168 hodin prohlásil, že si mnoho na stáří neušetřil. Ještě štěstí, že přiznal druhý důchod z Anglie, jinak by se na něj začal národ skládat. Se 17 tisíci sice nevyjde, ale žije v naději, že příští rok po vítězných volbách na něj socani s malou trafičkou nezapomenou.