Česko na rozcestí

 Zajímavou shodou okolností vyšel summit EU a návštěva Medvěděva na stejný termín. Lidé si mohli snadno porovnat, co se na nás valí ze Západu a co z Východu.

 Ze Západu je to větší integrace, více Německa, více kontroly, větší poplatky. Z Východu více Ruska, více vojska, více ruských měst, více mafií a více špionů.

 Po pravdě, nerozumím postoji Německa. Jako jediný stát na světě má zkušenosti se slučováním vlastního národa. Slučováním těžkým a bolestným. Ví, že sloučit bohatého a chudého bratra má jen dvě možnosti: Buď na chudého bratra až do smrti doplácet a nebo jít s chudým bratrem spát na nádraží. Proč chce mermomocí slučovat 17 nebo 27 pokrevně nespřízněných lidí, ví Bůh.

 Vedle Schwarzenberga překvapili jasným proevropským postojem socani. Neodpovídá to náladě v národě a preference jim to nepřidá. Rovněž Sobotkova kalkulace, že jsme čistými příjemci a do dvou let to máme zpátky, je poněkud zvrácená.

 Po víkendu o Klausově proruské orientaci nepochybuje nikdo. Prezident už nevystupoval jako proruský lobbista, ale přímo jako agent Moskvy. Ani Putin s Medvěděvem dohromady by nedokázali EU lépe rozvracet. Ani Kollár by se nedokázal lépe přichylovat k velikému dubisku. Už chyběly jen polibky a bylo to „na věčné časy“ jako za Husáka.

 Nečas do toho ruského marasmu evidentně zabřednout nechce. Jenže necítí oporu v národě a proto chce své váhání přenést do parlamentu. Stranické půda je však ta nejhorší. Měl by se zeptat lidí. Chcete s Východem a nebo se Západem?