Hudba a vánoce k sobě patří. Rádi zpíváme koledy, posloucháme vánoční písně nebo zajdeme na půlnoční, pro kterou Jan Jakub Ryba složil Českou mši vánoční.
Mše je zajímavá tím, že se zpívá česky. V roce 1796, kdy Ryba napsal hudbu i text, to nebylo běžné. Naopak, liturgickým jazykem byla latina, které ovšem prostý lid nerozuměl. Ryba byl vlastenec a s ohledem na lidi neváhal v kostele zpívat česky. Předběhl tím dobu a dnes je jeho mše nejznámější a nejhranější.
Text vypráví o zrození Ježíška. Lidé radostně spěchají do Betléma a nesou dary. Na závěr zazní Chvála budiž Bohu velikému.
Je to neuvěřitelné, ale za totality tento text vadil. Rybova mše se nesměla zpívat. Bylo třeba hodně konspirace a do poslední chvíle tajit kostelík, kde se lidé sešli a přes zákaz mši zazpívali. Třeba jen s varhanami, na které hrál v 10 stupňovém mrazu ředitel hudebky v rukavicích s ustřiženými prsty. Přesně podle pořekadla, že zakázané ovoce nejvíc chutná, byla takto provedená Rybovka největším vánočním zážitkem.
Dnes, v době bezbřehé svobody, mše sice také zaznívá, ale lidé už text tolik nevnímají a Boha tolik nechválí. Víra a láska k něčemu nad námi byla nahrazena láskou k dobrému bydlu. Nelze to mít lidem za zlé, ale přece jen ta láska k penězům by neměla překrýt lásku k bližnímu.
...
Tento blog je neveřejný, cenzor Jan Dvořák ho odstranil z hlavní stránky blogů iDnes. Proto přeju Slonkové, Hanákovi a Dvořákovi, ať jim Ježíšek nadělí uhlí.
